dceru po jejím prvním mužovi a dá-li Pán Bůh v neděli v půl třetí jsme u tebe a pozdravuj od nás kmotru, alé za to prosím, nedělej si žádné vejlohy. Děvče je devět let. my k vám se neprídem najíst, jen vykonat křesťanskou povinnost.«

Já jim tu oboum srdečně poděkoval, s radostí nevýslovnou domů jsem chvátal, velebil jsem Boha za to dobré myšlení, že jsem se tam obrátil. Hned jak jsem z Malé strany šel, běžel jsem zrovna k mé matce do Podskalí a jí jsem pověděl, že v neděli budu světit krtiny a kvapně jsem. kráčel domů. S velkou radostí vejdu do pokoje a hned jsem jí ochotně vypravoval, jak jsem na Malé Straně u pana Urlicha pořídil, že on s jeho nevlastní dceruškou přijdou a »oba tě nechají srdečně pozdravovat!« Ona mne s potěšením vyslechla a praví mně, chci-li jíst, že vařila kousek masa a knedlíky maštěný a žádala mne, bych paní Lizi dal také jíst, že šla právě pro vodu a ty dni za ní všechno udělala a i očistila, a dále pravila, že dnes je jí lepší než včera.

Paní Lizi přinesla dvě putny vody až od Šálků, tam byla kašna, nejméně k tomu hodinu potřebovala. Když byla hotova, moje jí dala hodný hrnek polívky, kus masa a talíř knedlíků, že jí zbylo ještě na večer, a já jí pravil: »Paní Lizi, co bude ješlě do neděle třeba, už mej posloužejí,« a jdu do prádelníku, vyndám mou tašku a dal jsem jí dva dvacetníky za to posloužení. Ona upřímně poděkovala a pravila: »Pane Franc, nemáme doma dříví.« Já jí na něj dal, ona vzala nůši a šla. Já jsem teprva zpočítal, co jsem kam vydal a co mně zbylo. Viděl jsem teprv a věděl, jak mně všemohoucí Bůh požehnal. Sotva že jsem tašku schoval, tu přišla má matka na návštěvu. To se rozumí, že když se ženský sejdou, že nevědí, kdy se rozejít. Tak bylo dnes u mně. Matka tam seděla až do 7 hodin. Vše se vyptala, jaké mám kmotry, kdy budu křtít a má-li k nám přijít něco poslužit. Já na to pravil: »Ale, Bože, přijdou, kdy se jim líbí. My jich rádi vidíme, ale ne posluhovat, to nám sousedka paní Lizi sama udělá!« Ale Bože! To bylo jako když do ohně naleje oleje, oheň na střeše a já zlého s tím nic nemyslel. Ona ale celá rozhorlená, vstala ze židle a pravila: »Dobrou noc!« a rychle odešla.

Druhého dne ráno přišla bába dítě koupat a tázala se, kdy budeme křtíti. Já jí pravil: »Ve tři hodiny.« Že mí kmotři ke mně v půl třetí přijdou. Ona tomu byla ráda a pravila, že si to na faře vyjedná, jestli to bude moct bejt před požehnáním, že má po čtvrté hodině krtiny u sv. Trojice, tak že tomu povděčna a žádala na mně výtah odavacího listu, já jí jej vydal.

Na to jsme se se ženou radili, co budeme na stůl chystat. Bába tu nebude a kmotr s dcerou také odejdou, jaké tedy vejlohy, jen dobrou kávu a několik mastných rohlíčků, to spraví nanejvíc 1 zl. 30 kr. a je po merendě a také na tom zůstalo.

V neděli ráno se koupila dobrá smetana, vanilka, káva, cukr a patnácte mastných rohlíčků a po poledním vaření chystala se káva. S poledne sotva byly čtvrt na tři a kmotr s dcerou jako nějaký kavalír přijel v kočáře. S tím pobouřil celý dům. Ptal se po mně, lidé mu ukázali