mé obydlí. To bylo septu a pomluv, kočár zase ale odjel! Sotva jsme se s kmotrem pozdravili, již zde byla bába, neboť od klepen dostala zvěděni, že kmotří přijeli v kočáře. Slušně je uvítala. Žena má jí dala na dítě prádýlko a ve čtvrt hodině byl jako andělíček. Později šli do kostela. Právě v té době přišel také kněz a než byly tři hodiny, již se vraceli domů. Jak přišli, dala kmotrovi dítě, by ho sám dal matce a sama se hned poroučela. Na žádost kmotra vypila koflík kávy a rohlíček dala do kapsy, kmotr jí podal ruku a vtlačil do dlaně nějaký dárek. Ona zdvořile poděkovala, všem dala s Bohom a odešla.

Kmotr teprva rozvázal jazyk. Paní Lizi musela také ke stolu sednout, všelicos se hovořilo. Já je stále nutil, by pili kávu. Kmotr zas nutil dcerušku, a sotva všechni pospolu jsme vypili asi třetinu — »Ostatní (zvolal kmotr) dejde to ku sakramentu ze stolu. Ti kranátníci nepřijdou, co's to pro ně chystal,« a náramně se tomu smál, Na to pravil na paní Lizi: »Stará paní, mají hodnej džbán?« »Mám třímázovej.« >Tak tu mají dvacetník a přinesou tři mázy piva a jedného jikernáče.« Ona ale šla k domácímu a dalo pivo natočit a běžela ke kupci pro slanečka. Přišla, dala pivo na stůl a slanečka očistila, dala na talíř, postavila na stůl. Já zatím nalil do sklenic. Tu se připíjelo na zdraví všech i moje žena musela také pít. »Ale, pardije, kmotře, to je pivo jak malvazl« »Tnu, jak pak ne, to měl domácí jen pro sebe!« Paní Lizi musela pít taky. Na to kmotr koukl na hodinky, povídá ke své dcerušce: »Už by tady měl bejt.« Já si myslel: Bože, koho pak asi čeká? Někdo zaklepá a otevře dveře a praví: »Pane, kočár na ně venku už čeká!« Byl to chlapec jakýs. »Poď sem, kluku, tu máš 2 krejcary a řekni, že jdu hned.« Tu povstal od stolu a pravil, podávaje mně ruku: »No milý kmotře a kmotra, bujte zde z Bohem; přeju' vám, abyste oba i vaše dítky byly zdrávy. A přijměte tuto maličkost ode mne.« A šel k lůžku mé manželky a obdaroval ji křížovým tolarem. Pak pobídl dcerušku, by se s paní kmotrou rozloučila. Děvče podalo také svou outlou ručičku ženě mé s nějakým dárkem. Moje ji políbila a srdečně poděkovala. Na to bral svůj klobouk a hůl. Tu vešla do pokoje paní Lizi. On ji zahlédl a pravil: »A byl bych skoro zapoměl, tu máte, babičko, od cesty!«, a dal jí desetník stříbrný. Dal s Bohem. Já je provodil až ke kočáru, podal mu ruku a on s Pánem Bohem odjel.

Nelze mně popsati, co tu bylo nepřízně, pomluvy od diváků: Vida! nádenník z Podskalí, jaké on má kmotry a jakou měl slavnou veselku atd.! Bylo by o tom mnoho co popisovat. Když jsem se vrátil, žena mně s radostí ukázala 4 dvacetníky od kmotry darované. Večer jsme se ze zbytků navečeřeli a ještě zbyla káva na snídaní. Já šel do práce do Podskalí, neb tam bylo dříví na šífách k svážení asi šest. Žena se s bábou umluvila a v outerý šla ráno k ouvodu a po vykonané křesťanské povinnosti zaplatila bábě a počala opět vésti svou domácnost. Z darovaných do vínku peněz zjednala dítěti dvě od sypkú nové zavinovačky a s těmi, co měla dříve, zřídila ležení pro Petra, poněvadž nyní kolébku potřebovala pro malý.