došlo teprve v roce 1895 za součinnosti obcí Pražských. Dnes má se prováděti myšlénka baráčnická na podkladě pěstění slovanské lidovědy. Tato myšlénka byla přijata s velikým souhlasem a našli se i muži, kteří s chutí a hmotnými obětmi pracovali usilovně ku jejímu provedení, ale našli se i lidé, kteří nechápali ten krásný úkol, k jehož zpracování bylo české Ba-ráčnictvo vedeno, a tito lidé pro tuctové malichernosti spolkové, osobní zájmy a nevraživost kladli stálé překážky klidnému rozvoji, této krásné myšlénky. Hleďme, co píše v »Č. Lidu« pan prof. F. J. Hruška z Domažlic: Naši Chodové jsou ještě v dozvucích nadšení, jež jim lidové slavnosti přinesly. Nahlížejí sami, že toho kroje i těch starých zvyků a těch krásných písniček jest škoda a chtějí sami záhubu zadržeti. Jinde v cizině, jak nám pan Dr. Čeněk Zíbrt loni ve svém článku vysvětlil, jsou a zakládají se spolky na udržení národní svéráznosti za účasti největší inteligence. Nuže hleďte, baráčnické obce takovými jsou, neb alespoň chtějí býti. A sem padá první hlavní bod reformace baráčnické myšlénky v zemích koruny České. Reformace v tomto smyslu musí býti takto pochopena. Největší počet baráčnických obcí nalézá se v Praze, v předměstích a městech v bezprostřední blízkosti Prahy a tyto obce, řekněme, v ovzduší velkého města vzniklé, s členstvem velkoměstsky vychovaným, až dosud nejvíce si na to potrpí prováděti selské zvyky, slavnosti a obyčeje při pořádaných zábavách. A co se stává? Kroje neodpovídají skutečnosti, a zábava celá vymyká se z rámce svéráznosti zvyku aneb obyčeje na program položeného. Tu dochází z pravidla k směšnostem. Chceme-li tudíž našim krajům českým zachovati původní národní kroj selský aneb zavésti ho tam, kde již vymizel, alespoň při- zábavách, pak nečiníme dobře, oblékneme-li se v Praze do plátěných hadrů za sedláky, nýbrž lépe učiníme, když v kraji, o který se jedná, založíme obec baráč-nickou a nebo uložíme již obcím stávajícím, aby vyhledaly kroj původní, nechali jej krejčímu z kraje z přiměřených látek zhotoviti a přinutiti naše děvy a hochy, ženy i muže, by se do nich při slavnostech oblékali. Obcím pražským připadne pak úkol podporovatele těchto snah venkovských a nám stačí jeden velký selský bál společně každého roku v některé repre-sentační místnosti pořádaný, kde nám obce venkovské vyšlou svoji omladinu v původním kroji selském, by v Praze okázaly se pestré plody naší národní práce. My pražští se budeme lépe vyjímati v občanském stejnokroji baráčnickém v takovém plese. Namane se Vám otázka: »a kde my vezmem materiál ku pořádáni zábav, z nichž kyne zdroj našim účelům?« Zaklepejte na dvéře p. profesora Zikmunda Wmtra, čtěte jeho spisy a najdete těch českých radovánek minulosti tolik, že Vám postačí na celou , řadu let. Pořádejte besedy baráčnické, v nichž se uplatní česká hudba, zpěv a deklamace, konejte je pravidelně a získáte stálé obecenstvo. To byl správný názor na naši věc. I naší matičce Praze nutno připomenouti, jak se naši předkové v ní bavívali, aby vymizely ty »veselé vdovičky«, »walzertraumy« atd. z české společnosti.«