dářské o předzvěstích počasí a pod. Články posayadní vzbudily čilý zájem. Sám spisovatel »Jana Cimbury« vdp. farář J. S. Baar nemohl se vynadiviti, jaká rázovitá figura jihočeského rychtáře, rozumného, neohroženého, vysvítá z posavadních článků v Českém Lidu. Seznamuji s předmluvou této knížky, která se obsahem víže k článkům předchozím.

Knížka má název: Dědeček a vnuk, aneb : rozmluva o hospodářství, jak by se plných klasů docílit mohlo. Sepsáno od Matěje Racka, v Kostelci. V Písku, 1848. Tisk od Václava Fetterla.

Předmluva. Rozmilí vlastenci! Nyní jsme se stali svobodným. národem a povstáváme k novému životu : roboty a ostatní povinnosti k vrchnostem, jakož i všecka poddanost a poměry vrchnostenské ochrany jsou vyzdviženy; dílem za skromnou náhradu, kterou stát dáti má, a dílem, zadarmo. Jste tedy přesvědčení, že ten, kdo na mne v měsíci dubnu b. r. tu hanu kýdal, »že jsem se za celé Vorlické panství na věčné časy do roboty zavázal«, byl zlomyslník, na cti utrhač a buřič pokojného národu. Stalo se to právě jen ze závisti mých nepřátel, kteří mně záviděli mé dobré jméno. Ti popudili proti mně všecken lid a nikdo se již ani neptal ani nečetl, ani se nepřesvědčil, je-li tomu tak; nýbrž každý co jod jednoho slyšel, desíti zdělil, tak se ta hanebná lež po celém okolí roznesla, a byl jsem terčem mých na ctí utrhačů. Žádný neskoumal, že to býti nemůže, aby se jeden člověk za 24 tisíc lidu v něčem zavázati mohl. Aniž kdo nahlídl dobré srdce Našeho milostivého knížete Pána, že by tu hanu na sobě nenesl, aby více za propuštění z poddanosti žádal, nežli jiná panství aneb celé rakouské mocnářství určeno má, a tím méně věčné poddanství. Byla to tedy urážka nejen má, ale i Veleslavného cis. kr. krajského ouřadu, který předce poddaný panství Vorlíckého pochválil, že jsou vzdělaného ducha. Tím více se to dotklo Našeho knížete Pána, poněvadž by i On s tím srozuměn býti musel. A což ještě ' když sobě spomenú na ten sv, týden před velikonoci, který jen k pobožnosti ustanoven jest, kde skrz tylo falešné a utrhačné řeči tisíce lidu znepokojeno bylo a všickní na místě motlitby zlořečili, až i konečně vraždu na mne volali. Bezbožníku, který jsi to prvně z úst vypustil, a ty, který jsi takového podporoval neb naváděl, jako je obec Voštin, sedlák B., U., V., a L. a Š., vejdi do sebe a poznej přečinění své, jak těžko z toho před Bohem odpovídati musíš, že jsi takové pobouření učinil a bezevší viny bližního jsi k smrti odsuzoval. Kdybys ho byl usmrtil, bylbys jako ukrutný krokodíl řval nad jeho smrtí, který, když člověka polkne, jeho smrt oplakává. Nebudu Vám víc připomínat Vaše provinění ani moje utrpení, ale povstávám s Vámi k novému životu, a žádám Vás, byste se semnou znova spřátelili, neboť toho konstituce žádá. Aby jsme z našich povinnosti tím lépe vykoupení byli, učinil jsem sám návrh k Vídeňskému říšskému sněmu na naše poslance, by kapitalisté, kteří sto tisíců pod ouroky půjčená mají, z jich ouroků tak jako sedlák z poli a řemeslník ze řemesla daň platili, čímž se jmění státu na vyplácení robot zmnoží. Na přátelské sejití věnuji Vám tento krátký spis, totiž : »Rozmluvu mezi dědečkem a vnukem«. Ne snad abych Vás v hospodářství poučoval,