kartánek, a byly v něm knoflíky, nitě, jehly, a to, co bylo v klobouku zbaleno, to byla podšívka do toho kabátu, co jsem v něm byl na pouti a lístek: »Šel jsem s vámi, příteli, a všimnul si dobře vašeho kabátu ještě hezkého, avšak podšívka je v něm chatrná. K tomu Vám chybějí napřed tři a vzadu jeden knoflík. Takové samé Vám posilám i podšívku. V kabátě se najde v kapse na obšití kabátu pentle též, a obuv máte také bídný, proto vám také i boty posílám, by jste sobě moh ty Vaše k obuvníkovi dát zřídit a ten kabát vám může zhotovit žena.«

Moje se s tím zarmoutila, pravila mi: »Vidíš, to byl tedy ten pán, jak jsi mi povídal, že z tebe nespustil ani očí. Dobře si tě prohlíd, když i ty samé knoflíky ti posílá, ale prosím tě za to, když máš něco na sobě v nepořádku, tak mně to povňz, já to zašijú. Jaká je to hanba, když tak jdeš mezi kolik set lidu, mnoho se jich všimne tebe a žádnej ti ďo očí nic neřekne a jen pohánějí ženu.« Když mně svou důtku vypověděla, pak pravila: »Ale, prosím tě, Franc, přečti to psaní, co ti v něm asi ten dobrý pán píše.« Já na její žádost otevřel psaní a čtu obsah jeho: »Drahý příteli! Přijměte tento dárek od neznámého dobrodince, z rukouch děvčete tohoto. K tomuto skutku, který tady činím, vzbudilo mně jedině vaše rčení a horlení Marjanské. Dej Bože, aby mně neklamaly ústa vaše a v nich snad přetvářnost farizejská, nebo: Nejen ten, kdo volá Pane, pane, vejde do království Otce nebeského, ale ten, který plní vůli jeho, který v nebesích jest! Snadno mnohý člověk s přetvářností svou klame krátkozraké oko lidské, kde pod pláštěm pobožnosti chce jen nabyti cti a slávy tohoto světa. Toho jistě ve vás nepohledávám a žádám vás, by jste v neděli přišel v 10 hodin do chrámu Týnského a postavte se u první stolice proti kazatelně, bych vás v oděvu, an jsem vám se srdeční radostí zaslal, spatřiti mohl. Buďtež s Bohem a vždy důvěřujte v něho!«

Přišla Boží neděle. U sv. Trojice jsem byl na ranní a místo velkých služeb Božích a kázání musel jsem dle žádosti mého dobrodince na kázání v Tejně. Oděv mně slušně přilehl, tak jak by pro mě schválně vyhotoven byl. Vejdu do chrámu Páně a zrovna jdu na místo mně vykázané, koho spatřím, jako toho pána na druhé straně v první stolici pod kazatelnou. Tu jsem sobě vzpomněl, že to jest onen, co u mne stále na pouti kráčel.

Sotva že kněz vstoupil na kazatelnu, již mne jeho oko spatřilo. Celé kázání směřovalo na modloslužebníky a pokrytce. Já jsem skutečně musel slzeti. Tu jsem teprva poznal, že ten hořejší je ten ouhlavní nepřítel a ten pod ním že je můj zastupitel a ke mně nakloněný přítel a dobrodinec. Ale ta krutá zášť ze srdce mého mocného nepřítele 15 roků proti mně se kvasila, nejen o čest zničení, ale i vězení pro mne se chystalo, ale Bůh tomu nedopustil, k jeho největšímu zahanbení. To se dále teprve dozvíte. Přišel jsem domů a vypravoval jsem mé manželce celý výjev můj i to kázání. Poručili jsme to do Prozřetedlnosti Boží. No a konečně jsme opět dále ve spokojenosti žili. Ona šila, já pracoval, arciť za malou mzdu u zedníků. Všechno by to bylo prošlo, ale zase mne čekala nová starost . . . Žena polo úsměchem povídá: >Poď, podívej