durdil, proč již nepřišla dříve a dobročinně ji obdaroval a mě nechal pozdravovat. Ona srdečně poděkovala a s radostí šla ku panu Studničkovi, kde podobně obdarovaná byla a ještě jí bylo nařízeno, by po svátcích přišla si s nůší, že jí dá brambory. Radostí slzela a vroucné poděkovala. Přišla domů, s potěšením vypravovala, s jakým studem a bázní sklíčena se tomu podrobila, neb sobě myslela, že bude zamítnuta prosba její. Tu mne objala, pravila: »Tys mně stále těšil, bych tak mnoho nenaříkala, že dyž je nejhůř, Bůh je nejblíž, jeho vnuknutím že nám sešle dobré lide, kteří pro Jméno Jeho nás v největší bídě neopustějí a ku pomoci přispějou. Teď silně doufám, že tě Bůh také ještě pozdraví!«

Sousedka uvařila dětem, než přišla, i nám něco jíst. Já ale obyčejně celý čas mé nemoci byl živ jen o mlíče, jiné jídlo mně žaludek nesnesl. Právě žena s dětmi jedla. Tu náhle dělník přivezl od paní Babecký velikou košatinu dříví a dával mé ženě stříbrný dvacetník: »To jim posílá milostpaní, by si uvařili masovou polívku a se posilnili, s Bohem U Tu moje žena praví ke mně: »Ale muži, diž nám Bůh tak skrze ruce dobrodinců tak hojně požehnal, já koupím půl mírky mouky, udělám ňákých pár mazanců. Oni se ti hoši s nima ty svátky potahají!« Co těch pár slov mluvíme, tu někdo klepá na dveře. Žena praví: Dále! Tu přijdou do pokoje slečna Beránkova a slečna Pištěkova a služka s nimi, nesou veliký košík. Beránkovic praví: »Zde jim tatínek posílá pro ty děti něco!«' Byly tam mazance a vespod bylo ovoce, jablka, černé hrušky a asi kopa ořechů, aby prý ty děti měly Štědrý večer, a s radostí se na to dívali, jak oba se chopili vdolků á sobě chutnali. Na to druhá slečna pravila: »To vám nadělil Ježíšek a když se. vždycky k němu modliti budete, tak vás bude míti vždycky rád.« Druhá slečna sáhla pod plášť a nejprve dala nám vánočku a pravila: »Tu máte, chlapečkové, abyste věděli, že se dnes narodí Ježíšek, také každej třínohou oskovou svíčičku, slupek, a když se budete modlit, tak si rosvejte,« a obrátila se k ženě a dala jí asi tak půl libry cukrového, by tím je podělila. My oba radostí plakali, Bohu jsme a jim srdečně děkovali, by jim a jejim pánům rodičům sám Kristus Ježíš tisíckráte odměniti ráčil. Tu se teprve všechny zvedly, daly nám s Bohem a šli domů zpět.

Tu jsem poznal, že ten Nejsvětější Bůh nikdy neopouští toho, kdo jistě důvěřuje v milosrdenství jeho. Žena s radostí vařila polívku a kaši, děti se nemohli dočkati, kdy mohou sobě rozsvítiti sloupek a svíčičky. Matka se ztratila, šla koupit dvě lojové větší svíčky a ňáké voňavé věci. Mezi tím paní Lizi pokryla stůl a na něj chystala talíře. Tu přišla matka, praví: »Zvonějí klekání, modleme se!« Po modlitbě matka rozsvítila dvě svíce na stůl, dětem sloupky a svíčičky, sousedka paní Lizi k oslavě Boží dvě hromnice. Dítky radostí jásaly, libá vůně se po pokoji rozšířila. Matka jim dala polévku, ačkoliv již byly nasyceny, pak jablka a každému též dvě hrušky a na talířek zvláštně cukroví, a pravila, to vám nadělil Ježíšek a tu začla žena s paní Lizi pěti: »Narodil se Kristus Pán, radujme se! Z růže kvítek vykvet nám, veselme se! . . .« Za celý život můj, co

váté náboženství poznal, nebyl jsem tak srdeěně dojat, jako tento