str. 297
svatý den. A tak jsme z milosti Boží tyto vánoční hody radostně přečkali, které Prozřetelnost jeho nám skrze ruce dobrodince laskavě uděliti ráčila. Mně však bylo stále hůře než lépe. Žena musela jít k doktorovi, on ji těšil, že když sem tak mnoho přestál, že snad mně Bůh dá, že zase nabudu předešlé zdraví, ale půjde to pomalu; tak ji těšil.
Blažena Stržínková :
Posměšná písnička na staré panny.
Složila tetka Františka Slavíčkova ve Slatěnicích (f r. 1866 v stáří 45 let).
Měla jsem pěknejho ftáčka, vyletěl mně pryč, milovala jsem Tonečka, nejde již k nám víc.
Teď mám tesknost na srdci, hlava se se mnou točí, že již mě to nemilují, co bych nej radši.
Letošní rok osm neděl masopust trval, devětkrát jsem se chtěla vdal, žádný mě nebral.
Podle mody nynější, která je v světě v zvyku, mnozí rádi jen milují na maló chvilku.
Pořád o mně povídají, že sem škaredá, ale já tomu nevěřím, to není pravda.
Mé tělo jest šikovné, pěkné jak vrana bílé, tváře mám jak slabikáře a zuby žádné.
Pod nosem mám malý strópek jak ořech vlaský, proč mě, mládenci, nechcete, jsem děvče hezký?
Dám si na něj flastříček, kdyby přišel Toneček, jak mě spatří, tak od lásky okřfiie všfic.ek.
Komplementy před mládenci vždycky dělávám, protože na pravó nohu trocho napadám.
Oblečú dlóhéj šaty, šnekrlata mám taky, a tváře sobě zalejčím, ¦ chlapce vyhlížím.
Jestli já se letos nevdám, bude pro mne zle, nebo na druhý rok žádný pro mne nepřijde.
Co já sobě počít mám, jestli se letos nevdám? Utopím se v hrachoviné, ten truc udělám.
Vylezu si na hambalek jako ien kohót, nemůžu na tě, Tonečku, já zapomenót.
Ke krku si uvážu zadrátovaný hrnec a pak, když svou hlavu srazím, jest lásky konec.
Kdo tuto písničku skládal, nepodepsal se, protože veliký smutek na srdci nese.
To nad těmi děvčaty, co se nemohly vdáti, nebo všechny v magacíně musí zůstati.
|
Hanáci posmívají se starým pannám, že prý budou >měřit podmáslí na lokte« anebo »prodávat kosinke před peklem«. ¦
|
