.Č. 9.—11. Ornament slovenského děvčete Heleny Vaškové při polévání zaprášených chodníků v zahrádce. (Původní náčrtek.)

.Č. 12. Ornament slovenského děvčete Heleny Vaškové při polévání chodníků v zahrádce. (Původní náčrtek.)

nich. Čís. 5., 6-, 7, 8. jsou ornamenty, které kropívají se po dvorech a průjezdech. Čís. 9.—11. jsou ornamenty, které se nekropívaly, které však zmíněné děvče, vidouc můj zájem o věc a zvědavost, pak chtíc se pochlubiti svojí davedností, zvláštní nálevkou na stezkách zahrady (č. 9.—11.) a na dvoře (č. 12.) vykropilo. Pod ô. 10. jest vykropený podpis děvčete. Těmto ornamentům příbuzné jsou výzdoby, které jsem nalezl v nedaleké obci Velkých Píšťanech, malované na domcích rovněž od děvčat támějších.

(Variant z Podolí u Nov. Města na Mor)

Byl chasník 'z holkou a von potom jí zemřel, a vona porá vo něj plakala a volala ho, aby za ňou přišel, že by si ho příla vidět a že by s ním šla. Jeden deň von za ňou přišel. Tak potom chtěl, aby ho vyprovodila. Vona s ním šla. Dyž šli, tak měsíček svítil jasno, a von jí říkal: měsíček svítí jasně, umrdlej běží spěšně, má milá, nebojíš se? A vona mu řekla: proč pak bych se bála, dyť du ze svým Toníčkem! A to přej ji umrdlej víckrát řikal. A vona dyž už to seznala, myslím, že na ňu pustil nejakej strach, tak se taky bála; spomněla si, že je neboš-čik. A jak přišli k dědině po straně k pazderní, tak vona celá přestrašená hrkla do tý pazderně a utekla mu. Srv. »Žďárský Obzor« VIII. 1908, č. 11., str. 170.