Ty střízlivče, dej radu v tom,

jak se mám chovati potom.

Střízlivěj: Toto ti dávám naučeni,

by zanechal vožírání. • .

Zráč: Již poznávám, že vožralství

jest příliš velké bláznovství.

Tehdy potom ne pro vožralství,

ale pro veselost budu píti.

Střízlivěj: Od mnoho pití v rychlosti

přichází potom vožralství,

kluzká cesta z veselosti

pochází k zlému vožralství.

Dokud jest pivo v konvici,

dotud bejvá pod tvou mocí,

ale jak ho nejdřív požíváš,

již se pod jeho moc dostáváš.

Tut již ono š tebou hází,

jak se koliv jemu líbi.

Žráč: Tehdy již nemám víc píti?

Střízlivěj: Tak jest, máš o tom viděti.

Žráč: Již tehdy zanechám toho,

vyvedu se z tého zlého.

Vás pak prosím, vaši milosti,

račte se nade mnou smilovati,

bych mohl Důře přinésti

za máslo, za sejry, šneky,

které jsem propil a prohrál taky;

nebo jestli se nestane,

musím toho zažít hrozně.

Budu, budu tancovati,

jak ona bude pískati.

Jestli pak co učiníte,

mne něčím obdarujete,

budu se odměňovati,

chci ve dne v noci sloužiti.

Finis.

Bacchus: Gožkoliv sklep v sobě chová,

což i v špizerně pozůstává,

i co se v kuchyni nachází,

všeckno pod mou mocí leží.

Kdo jest, že by chtěl sloužiti,

má vše toho požívati.

Zoufalec: Ty jsi ten, jenž smutně těšíš,

a bolesti všeckny rušíš?

Bacchus: Jsem. pročež se mne na to ptáš ?

Zoufalec: Chciť se dát v službu, tu

poznáš,

žet věrně budu sloužiti,

ve všem tě poslušen býti,

nedbajíce nic na cnosti,

hledíc jen světské rozkoši. Všeckno pobožné zavrhnu, tobě samému sloužit budu.

Blázen: Věř, líbíš mi se, mládenče,

že tak máš zmužilé srdce;

nebál by se jitrnice,

kdyby byla pečená na míse.

A ty jako Samson druhý,

jen že se ti nedostává smělosti a síly.

Vím; že bys každýho zabil,

kdo by se ti neprotivil.

Tatík: Co před sebe, synu, bereš,

že mne starýho opustit chceš ?

Zoufalec: Opustím, jinde si hledat budu

a sám proti tobě budu.

Blázen: Opusť a služ pánu mému,

vezmeš od něho odměnu.

Zdaž nevíš, že těžko pracovati,

mlátiti, vorati a kopati.

Zoufalec: Slýchával jsem od mladosti,

že ti, kteří jsou moudrostí

obdaření, rozprávěj!,

jak jsou v světě vody divný:

jedny lidi vožírají,

druhý zas střízlivé činí.

Jiný v bláznovství uvodí,

jiný zas v moudrost přivodí.

Jiný spaní ujímají,

jiný zase přidávají.

Tato dodává radosti,

druhá přináší žalosti.

Kdys' tehdy ty tak pán mocný,

přispěj mi nyní k pomoci.

A podej mi toho nápoje,

bych mohl zbýti všeho hoře. Bacchus. Mohu učinit v rychlosti,

že můžeš těžkosti zbýti.

Mám pod sebou ty nápoje,

že tě zbaví všeho hoře.

Blázen: Věř, že pán můj nejen má tu

studnici,

která tě můž' zbaviti tý žalosti, ale taky, která tě obdaří moudrostí, že budeš moudřejší nade všeckny. Však já předce budu moudřejší, nechci, abys ty byl přednější, než víš, odkud jsem já dostal tý

moudrosti, napil jsem se jen kvasnic z Šalamou-

nový flašky;

kdybych se pak byl z plný napil, nejdivnější philosophus bych byl.

Zoufalec: Vím, že jsi rozumný čtověk,. rozumíš všelikterou věc,