Zoufalec: Slyš, nebyl jsem já tehdy

při sobě,

neb divné věcí rozme.jšlel jsem sobě. Tělo sice bylo jest zde, ale mysl byla jinde. Kdybych byl, jako nyní jsem, truc, než by byl někdo přišel sem, byl bych nechal v záloze hlavy, vidíš, nejsem-li já hrozný?

Blázen: Ba, jsi strašidlo, abys hlídal

konopě,

ještě nevím, zdaž ptáci báli by se tě, kdyby na tě stará baba přišla a

s hřeblem,

co by jsi se ty ji bránil během!

Zoufalec: Takt' přísám, skrz své jmění, žeť bych se chtěl bránit velmi, jsi-li kdo smělého srdce, chciť se s tebou potkat prudce. Nebudu litovat žádného, mladého ani starého. Podiž tehdy a nemeškej, se mnou se hrdinsky potkej.

Posel: Ach spěšně, kmotrové, spěšně, nemeškejte hned na straně do lesa, do skal utéci, s ženama, s dětmi se skrýti, neb velká hluza vojáků táhne sem k nám jako kolu. Ví se o tom, když nás chytí, že nám nemotorně svítí pod paty, až leze kůže, zatahují hlavy tuze. Proto pan hejtman posílá, schválně to psaní odsílá, byste sami ustranili, statečky vaše ukryli, já též musím jiti domů vopatřiti svou rodinu, i nádobíčko, které mám, kde budu moci, zaschovám. Tu máš psaní, já pospíchám, bojím se, bych neuvíz sám.

Psaní: Rychtáři Mrkvovský, skazuji tobě, abys s tvejma sousedy jak nejdřív na stranu ukryti se hleděl, bud sem na zámek Kvasničku, buď do lesa černého, buď též do města Hvižďova: nebo velká síla vojákův na panství pana Všudybyla se lozýrují, nepochybně, že až k vám do vsi Podobud dosáhnou. Protož nemeškej se tak zachovati. Dáno na zámku našem Kvasnice, měsíce vařpivného léta přítomného.

Hejtman Škarohlíd, panství Duspivského ....

Vojáci: Holá, holá, šelmy sediaci,

kde jste viselectí zrádci?

Hons: Dopadnu-li kterého, budu mu

sloužiti,

že by se odpověděl živ býti.

Jirk: Jak s námi nakládají, s nimi

naložím,

až některého do země vložím. Hons, co se tam hejbá, pohlídněme, je-li sedlák, s ním zahrajeme.

.....Cos' tu ptáčku?

Podiž ven, nechtěj meškati, musíme tě ohledati.

Zoufalec: Ach, vaši milosti, páni,

nechtějte mne bíti, vám ve všem chci poslušen býti.

Jirk: Onehda v lese mťs sloužil, když mne dolů s koně srazil, Nejs', jak máš otce starého?

Zoufalec: Nejsem, věřte, páni toho, však můj otec není starý', jen že je trochu šedivý.

Hons: Nejčko's se prozradil, věř mi; slyšíš, dej sem ty břemeny, stáhnu mu já s nimi hlavu, vím, že se přizná v tu dobu, kde jest ty peníze zandal, jak mi je pod rybníkem vzal, dal je mi sekerou na hřbet, až jsem se převrhl nazpět.

Zoufalec: Ach, prosím vás, páni mili, nestahujte mně mý hlavy, smilujte se pro tačka, již starého nebožíčka. Smilujte se, ach smilujte, mně smutného politujte Však jsem já tichý co ovce, nesmíme se pokusit o zajíce, a měl bych tak slavný pány vobírat, vzáctný hrdiny?

Jirk: Co pak tehdy zde děláš,

a na koho očekáváš?

Zoufalec: Na Bacchusa,-pána ctného.

Jirk: Co to pravíš nového?

Zoufalec: Chce strojiti slavné hody

těm. kteří jsou jeho slouhy.

Jirk: Z té tak radostné noviny pouštíme vás oba nyní; my pijem rádi vojáci, snad jsme jeho milovníci. Zoufalec: Hle, ble, on již kráčí tamto!

Vojáci oba: Pryč na stranu, sedlský

mláto. —

Zdráv buď, hodovníku potěšení, žádáme, mněj nás oba poručený!