šel, by se zapsali všickni

v sudě kvasnicí pod pivem,

hádejte, není-li s divem,

ni tovaryšů ni Baccha

nemoh jsem nalézt u Zacha

Tak sou pěkně vartovali,

až vše jména vyplynuly

s kvasnicemi, to jsou zrádci,

nenechali ani krapy.

Já přijdouc k sudu, jsem zatlouk,

zdali by kdo na mne vykouk,

vono jen prázdný zvuk slyšet,

Baccha tam neslyšet fučet.

Nevím, kde jsou se poděli,

snad sami jsou se požrali.

Však nicméně, Močhubo, zde,

ty, Votrapo, .postav se zde.

Jirk: Ach, nebite nás tím kejem,

však jsme došli místa čelem.

Právět je nás zapisoval,

kvasnicemi poznamenal,

když mi dal v hlavu korbelem,

až kvasnice tekly během

přez čelo po tváři dolů.

Blázen: Co pak tobě dal za službu?

Hons: Mou hlavou na sekryt jest bil,

když nám ty práva pečetil,

pralť je mi ní o zem hodně,

tak nás vošidil podvodné.

Blázen: Já jsem vesel, však mi není

všechno milé potěšení.

Mám se co v klepetách sysel,

raději bych chutně visel.

Jirk: Co je ti, bratře rozmilý?

Blázen: To jest, že mne zuby bolí,

z nich barviř jednou takého

vytáh červa nemalýho,

že vážil čtyry centnýfe,

tak byl nepodivný míře.

Jirk: Chceš, ať vytrhnu ho ti,

a zbavím tě tý žalosti.

Blázen: Vytrhni, než úák subtilně,

bys bolestí nesbáznil mne.

Jirk: Nehejbej se, ať založím

a lehce ti ho vylomím.

Blázen: A-u-ve, auve, auve, bolí —

Jirk: Teď ho máš, je-li subtilný.

Blázen: Již jsem toho břemena zbyl,

než byl bych se brzo zbáznil,

když mne hladil proti srsti

z vytažením této kosti.

Nechť věří tomu, kdo jen chce,

jest díra do ní, tři korce

sedlák můž' vsypat řezanky,

netřeba mu míti sejpky. Zapomněl jsem nevím sám co, neníčky již vím, snad toto: Pravda, že neříkám slova, jdouce pryč co z chlíva kráva. Vinšuji vám dlouhý vale, poberu se nyní dále. Když ti blázni již mlčejí, nevím, zdaž jsou voněměli, čili že jim vyschlo hrdlo a chce míti zas močidlo. Mně tam, tuším, strejčka vaří, že mne tak vždycky pobízí. Již musím jít, nemám všech doma, jest to jistotná novina. Budu je hledat po ulicích, blázny sem tam běhající.

In ingressu cantilena (popěvek závěrečný):

Jo, io, spivejme, Bacchovy sňatky ctěme, chceť nám darovati slepice, bažanty, klobásy, jitrnice, pečené i zajíce, najdou se u něho, jednom ctěme jeho. tíišek pak s rohlíčkami, koláčů s měchurami dá nám do sytosti, do naší libosti. Pivo, víno, raalvazí, toť nás taky nechybí, budeme-li věrni a jemu povolní.

Cocles: Nevím, zdaliž ve snách chodím,

anebo v mé mysli bloudím.

Zdá mi se zde jinak býti,

Zdali mi pak moje oči

jsou potaženy mrákotou,

anebo těžkou slepotou.

Di, vem svíčku, pohlídni ven,

je-li pak noc anebo den.

Usměvač: Zdáš mi se být z rodu

Žižkového,

toho zločince dávného,

neb co neboštík jehantko (jehnátko)

nepřivedeš nebožátko.

Zdá ti se zde divnu býti,

věřím ti, můj milej kmeti,