kdež jedno oko k půl noci, druhý k polednímu bočí. 2e's pak tak zraku čerstvého a pohlédnutí bystrého, mohl bys hvězdářem býti, běhy nebeské skoumati, však abysi nepobloudil, toto bych já hodné soudil, bys s lucernou pod lavicí ve dne spatřoval planety.

Doktor: Klik cu (Glück zu), klik cu,

jak se máte?

V jakém zdraví zůstáváte? Já lékař z zemí dalekých,

z krajin, z národů neznámých, k vám jsem přišel, jestli chcete, mého kunstu užijete.

V neapolytánské zemi stalo se skrz mé umění,

že velký rozbroj jest skrocen,

a násilný boj spokojen,

koza s vlkem přátelství přijala,

do konce se s ním smířila.

Na potvrzení pokoje

a potlačení rozbroje

svou kůži na zapsání dala,

vlka za písaře zvala.

Go se pak dotýče lékařství,

žádný mně nemůž' přemoci.

Macbaon, Sokrates a jiní

v ničemž mně nejsou rovní,

Já samý Smrti jsem sloužil,

a její neduhy hojil;

však bál jsem se, kdyby se zhojila, že by mně odporná byla. Její jsem život vyhladil

a směle jsem ji popudil.

Proto podnes žádné není, jen kosti zůstávají od ní.

Usměvač: Zdá mi se, že, tuším, střílíš,

prachem chlumeckým.náš šidíš.

Doktor: Chybiľs, brachu, v tom

domnění,

ale což jest mi po tvém mluvení,

tobě, tuším, nětco schází,

že máš tak velký nesnází.

Usměvač: Nemůže mu síň do světnice,

ni voheň s vodou hořet chce, jestli's ty pak tak zmučený,

zbav ho tohoto trápení.

Doktor: Bys nebyl nemoudřej souzen,

řek bych, že jsi veikej blázen.

Nechceš-li pak věřit mému svědomí,

tuhle máš mé vysvědčení. .

V Arménii království neznámém

vyhnal jsem z vody raka ven.

V Tyrolu tak se má moc chovala, že v louži žádná žába nezůstala.

V Alexandrii, slavném městě, může uvěřit, kdo jen chce, tam jedna stará bába byla, která nehrubě viděla,

však skrz můj kunst v malém čase, když byla zraku dosáhše, říkávala v nejjasnější poledne, že jest půlnoci.

usměvač : To jest bylo s velkou

moudrostí,

jak's pak to mohl dovésti? U nás doktoři z lidí raky vyhánějí, a z života žáby zapuzují. Medle znal-li jsi doktora vosla, od něho ti snad ta moudrost pošla. Co je ti, Cocles, hned pověz, hned on tě zhojí, o tom věz!

Cocles : Jak baba jsem, též z toho plotu

kůl,

mám oči velký jako vůl. Nevím, praví, že nepřividím, však bez žertu málo vidím.

Doktor: Odkud' na tě to zlo přišlo, a z jakého konce pošlo? Snad jsi někde při měsíci dělával ßasto subtrakcí, mnoho-li by v kapse bylo, aneb v truhlách zůstávalo?

Cocles: Ne, při dvoře jsem já- sloužil u velkým officium byl. Králův čtyř řídil jsem panství, spravujíc všechno bohatství. Jich jsou dvořané rozdílní, mají spůsoby předivný. Některý deset očí má, jiný min (váha) pěti užívá, s čtyřmi, s vosmi se nachází, tak jsou převeselý tváři, s deviti, šesti, se třemi patří na sebe očími. Někdy král, královna s dvěma prohlídávají očima. Někdy zase se změňují, jedním toliko blikají. Abych já pak se nedělil a jejich dvoru nerušil, dvě oči sou mi přidali, čtyrokýho mne učinili. A tak již přes příliš hledím, že nevím sám, co kde vidím.

Doktor: Tot já cos slyším nového, nikdy prv neslýchaného. Já jsem celý svět jíž schodil, mnoho neznámého spatřil,