Hluchej: Tuhle jsou dveře, však vidíš.

Usměvač: (ukazuje hluchýmu skrz znamení, jak polezou k tomu pytli a kleknouti mu poroučí).

Hluchej: Slyš, není tu kostela, abych klekal na kolena.

Usměvač: Ach jižť hle ubohý vězím.

Hluchej: Však já věru dobře držím.

Usměvač: Nastaly mi velké hoře.

Hluchej: Ha, že jsi uvízl v díře?

Usměvač: Jestli možná k spomožení,

pohledej vysvobození,

sice nenavrátím se zas.

Hluchej: Mám, mám tu u sebe provaz.

Usměvač: Již vidím, že zhynout musím.

Hluchej: Snad za krk ti ho založím,

potáhnu, co budu moci,

bych tě mohl zas vymoci.

Usměvač: Auve, však mi strhneš hlavu

Illuchij: Netáhnu věru pomalu,

než všechnu sílu nakládám,

bych i s tebou neuvíz sám. —

Koktavej: Zdař vám, Pán Bůh, pane

Havle

přinesl jsem k vám šindele,

jestli chcete je koupiti,

dám lacino, můžte věřiti.

Však, tuším, tu není pan Havil,

tehda jsem já se vomejlil.

Co vy tu, kmotři, děláte,

tuším, kocoura táhnete.

Usměvač: Můj milej, prosím, vymoz mne.

Koktavej: Dobře, bratře, je-li možné ... (Další nedopsáno.)

Chléb se nemá klást bílou kůrkou na vrch, to znamená vádu v domě. Nůž se nesmí položit ostřím vzhůru, znamená mrzutost. Pečou-li se koláče a natírají-li se před vsazením do pece žloutkem, nesmí se žádný vynechat. Které pomocnici se to přihodí, bude do roka kolébat. Zapíchne-li se nůž neb vidlička při spadnutí do podlahy, věští příchod hosta. Odstaví-li se vařící jídlo s plotny na stůl neb na lavici, má být kuchařka tak dlouho bita, dokud se jídlo mimo plotnu vaří. Čistý dřez, mladšinku vdává. Meje-li se kočka, tak ten, na koho se po umytí nejdřív podívá, bude bit. Napij e-li se kdo hned po někom ze sklenice, bude vědět, co si myslil. Šmatlá-li kdo na podpatky, chodí za rychtářovou dcerou. Neshasne-li svíčka, jde-li dívka rychle s ní světnici neb síní, ač shasnutím hrozí, zůstane jí milenec věrným. Sejdou-li se náhodou ve světnici tři světla, nalézá se v domě tajná nevěsta. Nechá-li dívka nedometeno, rozejdou se jí námluvy. Šlápne-li jeden druhému na paty, přišlápne mu ženicha (nevěstu). Čouhá-li děvčeti spodní sukně: »kouká jí sobota přes neděli«. Prší-li při věšení vypraného prádla, mračí se hoši na svobodné pradlenky. Svítí-li slunce, smějou se na ně. Mají se vždy nejdříve pověsiti spodky, aby bylo hezky. Bijou-li hodiny, má se udělat kříž, neboť nevíme, kterou hodinu nás Bůh odvolá. Bijou-li hodiny do zvonění umíráčku, zas brzo někdo zemře. Když se děvče píchne při šití jehlou, dostane hubičku, nebo se to bude líbit. Když zlomí jehlu, do roka se vdá. Když se dělají uzle na niti, hněvají se hoši.