Beránková či květná neděle v jižních Čechách.

V době postní chodili jsme hoši ať sníh nesníh po stráních a lesích hledat, lískové pruty, vlčí »lejtko«*), střemchu, dubové listí, jedlovou »chůji«, »roupi« a »kočičky« na »berany« pro »beránkovou« čili květnou neděli. Bylo to velice obtížným; kdo nechodil, mohl si to i koupiti. Dívky vůbec nechodily. Přinesené ukládalo se do »lochu« (sklepu); jíva se zandala buď do písku, který se stále vlhčil, nebo do vody, aby měla kočičky. Byly to veliké starosti.

V sobotu před květnou či beránkovou nedělí dělal se beran. Chloubou bylo míti velikého berana. Nesli ho malí hoši, pasáci i pacholci; dle jejich síly řídila se síla i velikost berana (viz obr.). Pacholci mívali vrchol berana do kruhu zatočený, protože by jim ho byl buď »policajt« nebo i kostelník v kostele o květnou neděli ohnul do kola a zavázal, aby v kostele ničeho beranem neshodili nebo nerozbili, anebo i vršek jednoduše mu odřízli. To byla hanba i škoda.

Beran se dělal takto: Dle toho, jak veliký beran měl být, přinesla se buď tyč, kolem níž, aby bodec bylo vidět, o něco výše přivazovaly se teprve lískové pruty, nebo vzal se roubík a houžka, do níž kolem roubíku o něco výše dalo se tolik lískových prutů dole seříznutých, až to dole u roubíku bylo zcela vyplněno. Po té špičky lískových prutů, do nichž se' již dříve zmíněné věci stále přidávaly, shrnovaly se, motouzem dole ztuha vázaly, a tak podobně dále, dovnitř jako do tohoto prvního obložení dávaly se o něco výše nové pruty a ostatní věci, aby nebylo viděti dolního zaříznutí prutů. To se opětovalo tak dlouho, jak dlouhého berana chtěli míti a obtáčelo se motouzem, který se k vůli tomu již dříve domácně udělal. Na špičce berana udělal se z jedlové chůje křížek. To bylo pečlivého vybírání, aby křížek byl pěkný! Na roubík, bodec z berana vyčnívající, beran se postavil.

Ze soboty na květnou neděli nemohly jsme děti radostí a strachy o berana, aby nám ho nikdo nevzal, ani spáti, ačkoliv to byla zbytečná starost. V každém statku měli svého berana, nebo i dva připravené, měli-li dva větši synky, kteří chtěli berana nésti. Berana nosívají i dívky (viz vyobraz.).

Ráno o beránkovou neděli hospodyně ozdobí křížek berana koupenou kyticí a »pentlí«, stuhou tak, aby konce stuhy dolů splývaly. Na stuze si hoši velice zakládali. Bez ní by jich beran ani netěšil. Mnohdy se tato stuha zase schovala na příští rok. Přišli-li malí hoši mezi rokem na ni a chtěli-li si ji vzíti, stačilo připomenouti jim: »Je to na berana!« a již toho nechali. Poněvadž na květnou neděli mnohdy velice chladno,

22*