ba i zima bývala, nebylo nám v městečku rodiči dovoleno s berany dříve jíti, dokud nepřijdou s nimi vesničtí.

0 což tu bylo nahlížení do oken, až spatříme prvního vesničana s beranem. Potom bylo nás těžko ještě déle doma udržeti! Vzavše berana před nebo na sebe a pěkný, rovný prut lískový do ruky zvlášť, chvátali jsme do kostela, abychom přišli včas přede mší sv., kdy bylo svěcení kočiček či beranů. (Viz vyobraz.) Všichni svobodní hoši i ti, kteří berana nenesou, mají pěkný lískový prut, kterým si cestou vesele pošviřmjí.

Po svěcení kočiček jde slavnostní průvod, který nám připomíná slavný vjezd Ježíšův do Jerusalema, kolem kostela. Když se přijde ke

Chlapci nesou »berany«. Fot. MUDr. Lev Hartmann:

hlavní bráně kostelní, jest tato zavřena. Část zpěváků byla dříve do kostela vešla, část zůstává před branou. Zpěvy, které vyjadřují touhu duší před Kristem zemřelých a v předpeklí na Messiáše čekajících, zpěváci si odpovídají. Když kněz třikráte křížem, který v čele průvodu se nese, zatluče na zavřenou bránu kostela, otevírá se tato. Brána nebes, hříchem před Kristem zavřená, otevírá se křížem utrpení Jeho. Průvod vchází do kostela. Po té mše sv.; po ní vyjdou hoši rychle z kostela a čekají na děvčata, jež »leskovým« prutem »střihají«, aby byla čiperná. Každý střihá, lup! lup! »svoje děvče«. Utajil-li to hoch až dosud, tímto se prozrazuje, kterou »má rád«. Hoši i »holky« si toho na beránkovou neděli dobře všímají.

Za nesení berana dostávali dříve desetník, nyní 20 h anebo mnoho-li jim hospodář dá. Někde dostávali kromě peněz i červené vejce hned na květnou neděli. Počet vajec byl dle štědrosti hospodyně.