přišla děvečka kmotra Ulrichova s košíkem,: v něm byly dvě láhve vinného octa, a něco přes půl kopy vajec, že nám to pán posílá. My jsme oba poděkovali, aby mu to Bůh zase odměniti ráčil. Odpoledne šla žena má k domácí, a zaplatila činži. Ona se skoro nad tím pozastavila, já že jsem tak dlouho nemocný, a jsem první s činží. Nyní mně mazala stále s vinným octem. A s tou polévkou mně také dvakráte denně mořila, trvalo to skoro čtrnácte dní, než mně jí žaludek přijmu]. A zponenáhiu tělo mně také sílilo, že když jsem slezl s postele, mohl jsem státi. Bylo to tak s počátku března, přišla mne navštívit venkovská žena z Roztok, která v máji chodila a několik majetnic na Svatou Horu. A nesla mně od nich pozdravení a při tom skázání, že jim zemřel zpěvák. Tak že by šly jako každý rok do Staré Boleslavi na Navštívení Panny Marie a Klecanský občané že by šli také s námi. Poněvadž jejich vůdce je přes 80 roků stár,, že by to nezastal. Je to bohatý sedlák a má vždycky svoji muziku. »0 plat by se starat nemusili.« Ale když je to takový, nevím. Tu se mně vyptala na mou nemoc, a celého mně prohlédla i uši, pak pravila, jak mají ty stařeny z venkova zvyk : »A milý pane Franc, ještě dlouho budou pokoušet ženu, a ještě jí přečkají.« Pak teprve vyndala, co mně ty sousedky poslaly, z košíčku dvě hrady másla, a několik strouhacích syrečků a pár vajíček. Slíbila, že mně zýtra přinese koření a že budu za čtyři neděle zase na místě. Dala nám s Bohem a odešla. Já koukal na to máslo smutně, už mně časem žaludek počal upomínat, aby měl jednou něco jiného, ne jenom polévku. Povídám ženě : »Ale prosím tě, namaž mně tím máslem, máš-li doma kousek housky.« Ona mně kousek namazala, jen asi tak na dvakrát do úst. Nebylo mně nic, ale žaludek se mně třásl, že jsem ani polévku večer nejedl, až druhý den.

Po poledním přišla ta stařena. Na sobě měla nůsku, sundala ji. Vyndala z ní dvě otýpky koření, a nařídila mé ženě: Do třech' žejdlíků vody, a nic jiného bych nepil, že ale budu kašlat a vrhnout. Pak že se teprv podiví, co ve mně bylo, ale jen to pít. Na to vyndala z nůše kus uzeného bůčku a pytlík z výrazní domácí mouky a praví: »To jim posílá naše hospodská. Pilně užívají. Od dneška za týden přijdu zas. Musím už jít, mám zde mnoho kupování.« Podala nám ruce a šla s Bohem, po svém povolání.

Dva dni už sem pil stále koření. Měl jsem ale větší žízeň, počalo mě vrčet na prsech, třetí a čtvrtý den silně kašlat hustý i někdy i s krví smíšený šlem. To vyhazování trvalo jen dva dni a potom jen třikrát neb čtyřikrát denně, nejvíce ráno. A při tom jsem dostal nesmírný hlad. A žaludek to všechno snesl, arciť musel jsem střídmost předce jen zachovat. Asi sedmý den mimo nadání slezu s postele. Měl jsem ke kamnům asi čtyři kroky, a tam jsem si sedl. Žena se lekla: »Ježíš Maria, co děláš?« »Inu sedím, přestel mně to.« Než ale ustlala, já jsem si sedl k stolu. Větší chlapec Petr křičel: »Maminko, tatínek je u stolu.« Vojtíšek stál u mně, ona radostí spínala ruce a plakala. Já pravil k ní: »Dej mně jíst, já mám nesmírný hlad.« Žena mi ochotně dala na stůl