sháněl jsem se opět po tak dlouhém čase po práci, nebo bez práce nejsou koláče, práce jedině sladí chléb denní. Tu jsem skutečně na pondělek naleznul. Pracoval jsem čtyři neděle co nádeník při zedníkách. Jak se ale ze staré budovy staré dříví na vůz nakládalo, já byl také k práci zavolán. Když se již dovršoval vůz, zadní muž přirazil dřevo a mně dole v dlani pod palcem vrazila se silná tříska. Arciť byla mně v malé chvíli vytažena lékařskými kleštičkami, a já pracoval až do pátku dopoledne; neb jsem měl býti ten večer v Roztokách, bych mohl jíti druhý den s nimi do Staré Boleslavi. Přijdu domů, žena se mě ptala, co dělá ruka. Já pravím: »Mně v té dlani škube, jako by se to chtělo podejmout, no když nebudu dva dni dělat, ono to přejde.« Zase nyní jsem se najedl,'převlíkl, knihy jsem zamkl do tašky, a ji zamkl. Se ženou jsem se rozloučil a s Pánem Bohem kráčel jsem do milých Roztok, a zrovna k té paní hostinské, která toho byla původ.

Ta mne přivítala radostně. Byl tu hned džbán piva, za chvíli vepřová pečeně se zelím. Mezi tím přišla má lékařka a pravila, že nocovat musím u ní a vyslechnout řeči družiček. Já byl tomu velmi rád, a poděkoval jsem paní hostinské, šel jsem k ní. A za chvíli přišla čtyři děvčata. Já měl z toho velkou radost, že to tak výborně uměla. Druhého dne ráno paní hospodská, byly asi čtyři hodiny, poslala mně právě v té chvíli, když poslice chtěla vařit kávu, asi třížej dlí kovy hrnek pivní polévky po služce své, samý vejce a cukr, abych prý se na cestu posilnil, a k tomu buchtu, že jsme oba měli dost.

V půl šesté se hrnul lid do kostela. As dvanácte družiček, poslice ty děvčata měla na starosti. Mše svatá byla s varhanama. Po mši svaté družička knězi dělala řeč; on pak udělal výklad, pak nás doprovázel až ke přívozu. Jak jsme se za vodou na vrchu sešli, dali se do pořádku; již jsme slyšeli zpěv a hudbu procesí Klecanského, s nímž jsme se u jejich hřbitova pospolu sešli, já činil celý pořádek.

Nyní jsem držel výklad o svatém putování, a po dokonání a modlení šli jsme všichni pospolu v nejlepším pořádku. Kde se zastavilo, na snídaní, na obědě, já byl všude vyčastován, a vše bylo zaplaceno. Když jsme spatřili svatý chrám, já dělal povzbuzující řeč ke cti Nejsvětější Rodičce Boží, že každý jsa pohnut ku svaté horlivosti lkajícně slzeti musel. Po dokončení se ponejprv vybíralo, a to jen pro hudebníky. Když pak jsme vcházeli do Boleslavi, zvonilo se velkýma, přišel kněz, dvě korouhve naproti. Tu vystoupla zase družička, dělala řeč. Kéž by každý byl tak pohnutý, jako byl tenkráte ten duchovní. On slzel opravdu, a velmi krásný výklad měl, že každý, byť by ze skály byl, pohnouti se musel. Na to nás až k velkému oltáři doprovodil. Byl plný kostel lidí. Nyní já konal u Rodičky Boží vítání. A po dokonání ohlásil jsem, že večer mezi devátou hodinou započne se svatá křížová cesta. Vyjdu z chrámu Páně, tu na mne čeká zpěvák Klecanský, z Roztok hostinská. A žádali mne, bych po požehnání přišel do hotelu k hvězdě, a dali mi tři dvacetníky, kdybych chtěl něco z pouti domů si koupit, já děkoval. A skutečně jsem za i zlatý koupil asi. 20 obrázků. Pak po šesté hodině šel jsem do