hostince k hvězdě, hudba tam hrála jak o posvícení. To se mně nelíbilo, lidé mne hned vedli do. prostranného pokoje, kde mě lidé očekávali a uctili mě dobrou večeří, piva bylo dost. Po osmé hodině jsme se hnuli, přes polovice lidu šlo s námi; hostinský koukal, co se to děje. U voskáře se koupily dvě čtvrtliberní svíce. Nežli bylo 9 hodin, byly plný hambity lidu. Poslice a Klecanský rolník nesli přede mnou rozsvícené svíčky. A tu se počala pobožnost svaté noci a křížová cesta. To trvalo do rána, až do třech hodin. Pak se zpívalo, až otevřeli kostel a podávalo se tělo Páně. Po ranních službách Božích šel jsem do hospody na snídaní. A po osmé mši svaté jsme se opět chystali k odchodu. Já vykonal loučící modlení, na to jsme slavně s knězem vyprovázeni byli.

Než se poutníci zase na cestu připravili, já již bolestí nemohl obstáti. Ruka mně velmi otekla, že mně ji poslice musela ovázati. Těšila mě, že mně dle možnosti odlehčí. Celou zpáteční cestu jsme ve svaté vroucnosti pobožně vykonali, až ke Klecankám, kde jsme se rozdělili.

Já udělal řeč loučící na rozchodnou. Tu mně praví ten Klecanský statkář a zpěvák, bych si na zem rozložil šátek, pravil: »Tak, poutníčkové, žádám vás, by jste každý dle možnosti své tomu muži za jeho s námi cestování udělili.« To slovo mnoho účinkovalo; vše se hrnulo k šátku, a házeli mi dárky nejvíce vbalený v papírkách, a Roztocký též. Nežli se zase urovnali a prezuli, aby spořádaně se domů vrátili, má lékařka mně to dala do tašky, a já si nesl mé dvě knížky pod paždím. Za vodou již čekal kněz a mnoho lidu. Po přeplavání družička držela řeč. Po slavném požehnání vše se s Pánem Bohem rozešlo. Já ale jsem šel s poslicí domů. Asi ve čtvrt hodině přišla služka od hospodské, přinesla pečeni, zelí a knedlík. Na to praví k poslici této: »Šarochová (tak se jmenovala), máte vzít džbán a jít se mnou pro pivo, ale velký, aby se ten pán hodně napil, že se celou noc nakřičel dost.« Přinesla asi tři mázy piva. »Jářku, paní Sarochová, jedí!« Ona pečeni rozkrájela, a tak jsme se najedli a napili i její syn, u něhož byla na vejminku, do sytá. Na to se vysypala taška-. Syn rozbaloval papírky a Sarochová počítala, a dělala po zlatým hromádky. Já na to s radostí koukal, na to hojné Boží nadělení, mimo nadání. Pak mně namazala ruku a převázala, šlo se teprve spát. Druhý den jsem poděkoval paní hostinské a Šarochové, dal jim s Bohem a po dráze jsem jel do Prahy, a v deset hodin byl jsem doma.

Žena mě radostně přivítala, a při tom se velice lekla, když viděla ruku zavázanou. »Ale Ježíš Maria, to bude opět pro nás rána, jestli zase pár neděl budeš chovat ruku.« Já ji ale těšil, že mně Roztocká baba těší, že po tom mazání, co mně dala, nejdéle za týden bude ruka zdráva. Ale tenkráte velice se zmýlila. Ušlo čtrnácte dní a tři neděle, bylo ještě hůře, kdo jen co radil, se dělalo. Ruka byla až pod loket oteklá. Celý noci bolestí nemohl jsem spáti, pro hrozné pálení a trhání. Ob den jsem chodil do nemocnice, dávali mně všelijaké mazání, nic plátno. Ušlo již šest neděl, konečně přišlo až k tomu, že se mně musí ruka pod loket ; uříznout, sice že brzy přide prant a pak že s tím teprv musím bolestí zahynout. Já stále prosil Boha a Pannu Marii, aby ráčil ku pomoci při-