str. 351
spěti. A druhý den chtěl jsem ruku uříznout, s tím úmyslem, když to Bůh na mě dopustil, však on mne s těmi dítky předce neopustí. Na druhý den časně ráno jsem z domova odešel, neb jsem se ani neodstrojil. Jen pláč mé ženy nejvíce pronikal duši. Když pak ona hořem unavená k ránu teprv usnula, já z domu odešel, a zrovna do Podskalí. Stojím chvíli na břehu, tu ke mně přišel známý z Davle plavec, ptal se mne, co je mé ruce. A já mu vše vypravoval, on mně slíbil pomoc, a také jistě pomohl. 0 tom v 3. knize.
Směs.
* Modlitbička pod stromy na Veliký pátek před východem slunce říká se takto v kleče, když se byla osoba modlící umyla vodou tekutou (Pán Ježíš šel přes potok Cedron): »Na Veliký Pátek slunce za horou vychází, Pán Ježíš kříž svůj těžký nese, až se celý třese. Pilát se ho tázal: Pane máš zimnici nebo žloutenici ? Nemám zimnici ani žloutenici, ale kdo na mé umučení pamatovat bude, ten nikdy na zimnici ani na žloutenici stonat nebude.« Kvedla Kubelů.
* Z historie kávy. Neboška maminka moje dostala jednou vod farcký kuchařky taky trochu tej meducíny uš upražený. Tak ji pěkně uvařila, potom ji dala na talířek, posypala cukrem a pěkně ji vomastila. Ale ňák ji to nejelo. To ce ví, že se tym moc nechlubila, aš nám to jednou vypravovala. (Zlosejn.) To zas jednou jel formani vod Prahy a rostrch se jim pytel s kafem. Tak to bylo sypaný vod Postřižína až ke Kozomínu. To ee ví, lidi si ho nasbírali, ale vařit ho neumněli. Jen v Posřižíně šenkýřka. Tak tam přišla bába, a ptala se, jak to vařit. Já to vařila, povídá, žíci sem to míchala, a eště to nebylo mněký. — No to ho musíte upražit, umlít, a pak vařit a dát mlíko, teprva potom je to hotový. — A jé! povidá ta žencká, to je to moc dlouhý, a to žádná polivka tak dlouho netrvá. (Dřínov.) F r. Homolka.
* Z lidového léčení. (Lidské dokumenty.) »Dyš máš žloutenku, to se jenom nabit praskym vápnem, a hnet nebudeš žlutej. A aby prasata stratily červenku, tak je posyp moukou. — Proti rýmně je zas todle dobrý: Kup si dva žejdlíky máku, a každej den užívej dvě zrníčka; neš je využíváš, rýma tě přejde. — A proti boleni zubu vem do huby studenou vodu, sedni na rospálenej šporák, a aš se ti voda bude v hubě vařit, uš tě nebudou zuby bolet.« (Zlosejn.) F. Homolka.
* Zvonění „na patenty" ve Volyni. Ve vížce radnice volyňské, roku 1521 vystavěné, byl zvonek, zrušený r. 1884 požárem. Vyzvánělo se vždy hodinu před obecními volbami, aby občané věděli, že čas ku volbě. Zvonku užívalo se i při jiných příležitostech, před volbou volitelů do sněmu, jakož i, když na radnici mělo se o něčem důležitém rozhodovati. Jak se hlas zvonku ozval, říkalo se, že »zvoní na patenty«. Zvyk ten zachován z doby, kdy občanstvo svoláváno ku vyslechnutí různých »patentů«, před radnicí veřejně vyhlašovaných. Nový zvonek zavěšen již nebyl a tak zvyk rokem 1884 úplně zaniknul. Bedřich Hlaváček.
|
|
