pro piano na dvě ruce z r. 1846. Jedná se v obojím případě o píseň »Sil jsem proso na souvrati« (Erben, notová příloha č. 593). Obě skladby (katalogu Teigeho č. 16 a 29) neznám. »Koncertní fantasie na české národní písně« pro piano na dvě ruce z r. 1862 (Teige 88, vydána nákladem J. Hoffmanna vdovy) obsahuje tyto písně, jež Smetana označuje dokonce citováním čísla publikace národních písní Erben-Marti-novský: »Letěla husička« (Erben-Martinovský č. 345, EN č. 346), »Měla jsem chlapce, nemám nic« (Erben-Mart. č. 351, EN č. 377), »Váša slouhů, ten má troubu« (Erben-Mart. č. 392, EN č. 714) a »Slyšel jsem, viděl jsem koníčky řehtati« (Erben-Mart. č. 382, EN č. 598). Grandiosní závěi skladby vytvořen jest návratem k druhé z těchto písní.

V operách Smetanových vyskytují se takovéto, abych tak řekl, * citáty« lidových písní (a tanců) třikrát: V »Prodané nevěstě« jest to tanec »Furiant«, zbudovaný na melodické linii první části stejnojmenného tance lidového »Sedlák, sedlák, sedlák, ještě jednou sedlák« (EN č. 588), těžící však především z originálního »furiantského« rythmu.*) V »Hubičce« jest to známá první ukolébavka Vendulčina »Hajej, můj andílku« (EN č. 112). Konečně v »Tajemství« jest v prvním jednání (klav. výtah str. 34—35) skvostné užití začátku písně »Včera neděle byla« (EN ô. 715). Konšel Malina chce na Skřivánkovi, aby mu zazpíval novou píseň, i před-zpěvuje: »Kvete kalina«. Konšel Kalina vrací mu tuto narážku, předzpě-vuje »Zraje malina«. Při tom pokračuje v oné lidové melodii, avšak v jiné tónině (modulaci cis-dur — c-dur sprostredkuje mezitím geniálním způsobem orchestr). Tato modulace, jakož i předepsané »Lento« a »s komickým výrazem (resp. pathosem)« působí neodolatelně humoristicky.

Nejvýznamnější v tomto směru jest cyklus »Českých tanců« z r. 1879, projektovaný původně pro dvouruční, čtyřruční a orchestrální úpravu (vyšly bohužel jen dvouručně u Fr. Urbánka). O něm píše Smetana nakladateli: »Navrhuji Vám uveřejnění Národních tanců pod jménem »České tance« a sice každý tanec pod svým vlastním jménem; tedy: Furiant, Skočná, Rejdovák a Rejdovačka, Sousedská, Hul(án, Medvěd, Silnice atd. atd. ... Každý Čech, alespoň hudby milovník, by měl tyto zvláštní originální tance znát... Kde Dvořák jmenuje své kusy jen pod všeobecným názvem »Slavische Tänze«, aniž by člověk věděl, které to jsou a jestli vůbec existují, ukázali bychom, jaké tance určitě jmenované my Češi máme!«**) Vedle čtyř »polek« obsaženy jsou v této sbírce tance: 1. Furiant, který těží již zcela jen z rythmu tohoto tance, obsahuje nejvýše jen melodické prvky příslušné písně (EN č. 588), 2. Slepička, jejíž melodie, charakteristické