zakončením (po sedmi polkových, tedy dvoudobých taktech následuje osmý třídobý), nikde nemohl jsem nalézti (pod stejným názvem jest na př. v Českém Lidu VIL, str. 322 melodicky zcela jiný tanec), 3. Oves (melodie EN 592, poněkud pozměněná), 4. Medvěd (melodie v EN pod č. 118 jako »bavorák« uvedená, poněkud pozměněná; také názvuk na »bavorák« EN č. 64 vyskytuje se průběhem skladby), 5. Cibulička (EN č. 124), 6. Dupák, v němž ze stejnojmenného tance EN č. 471 užito jen charakteristického rythmu (podupu), 7. Hulán (EN č. 379), 8. Obkročák (EN 541), konečně 9. a 10. »Sousedská« a »Skočná«,*) jež jsou spíše soubornými názvy pro skutečně ¦existující druhy kolových tanců, nevíží se tedy k určitým melodiím. První z nich nazývá lid »štajdyš, tajč« (jest tu patrná příbuznost s německým »ländlerem«), druhý jest rychlá polka, »kalup«. — U některých z těchto tanců připsáno jest od Smetany, když v původní své formě na začátku skladby (jakoby »thema«) se vyskytují, »Národní melodie«. Sbírka měla býti ještě o dvě čísla, »kominík« (patrně EN 316 neb 317) a »rejdovák« (EN 345) bohatší. Bohužel k nim nedošlo. Zřejmo jest z toho, co zde uvedeno, že nepoužil Smetana pouze odjinud, na př. ze sbírky Erbenovy neb Martinovského daného materiálu, nýbrž že těžil i z vlastní své znalosti lidové hudby, a dle disposic celého cyklu i toho, co dále bude uvedeno, patrno, že znalost ta byla obsáhlá a velmi důkladná.

Přicházím k druhému případu, kde vyskytují se u Smetany — těžko rozhodnouti, zda vědomé či nevědomé — reminiscence na lidové písně. Byl bych sám nakloněn tomu, vykládati je psychologicky, jako nevědomé. Jest to především »Koncertní polka« A-dur z let 1850—55 (Teige č. 56, vydaná Um. besedou v sešitě III. pozůstalosti Smetanovy), jejíž hlavní thema jest variace na píseň »Jdeme, jdeme« (EN č. 194); instrumentální variaci s motivem Smetanovým téměř shodnou zapsal Kuba i já na Chodsku. Známý pochod komediantů z »Prodané« jest variant písně »Ach ouvej náramně« ze sbírky Rittersberkovy« č. 78, aneb EN 402. Druhý motiv symfonické básně »Vyšehrad« jest variantem začátku písně »Takhle v Rokycanech« (EN 643), ač zde jest velmi dobře možno, že vznikl zcela neodvisle z obvyklých fanfárovitých frásí trubek (motiv ten má značiti slávu a boje kol Vyšehradu se kupící). Konečně jest to památný případ hlavního motivu symfonické básně »Vltavy«, jenž vzat jest zcela určitě z lidového popěvku »Kočka leze dírou« (známou tuto melodii Erben ve své sbírce nemá; co pod stejným textem v č. 314 uvedeno, jest zcela jiná melodie). Ovšem uvedením do moll, ušlechtilou harmonisací a hlavně bohatqu figurací doprovodu tato melodie věrně převzatá změněna až k nepoznání; teprve v »širokém proudu Vltavy«, kde přichází v dur, příbuznost nápadně vynikne. —

Jak viděti — není toho mnoho, o »napodobení« pak vůbec nemůže býti řeči. Ovšem přiznati dlužno, že v ostatní hudbě Smetanově jest