to horkokrevná mládež, lítají za chvíli posměšné veršo: Karel do pekla zajel, nevjeděl kudy, koupil si dudy, nevjeděl eště, koupil si kleště, nevěděl nic, koupil si klíč. — Josefe, koza bjehá po lese, bješ za ní, vona

ti dá koření, nebo Bopši,.....si vopši, červenou kužičkou, bude ti

lepší. — Emanuel, ztratil cumel, pez-ho našel, dostal kašel. — Honza z boudy, šel na honby, rozirch si tam pantalouny, táta mu je koupil, aby

chodil za holkama a.....kroutil. — Aleksandr, šel na vandr, koupil

si tam cukrkandr! — Na děvčata: Mařenice — parenice! — Viktorije, blechy bije, pod komínem motovidlem!

Připlete-li se někdo starší mezi rozdováděnou omladinu a napomíná je, rozumí se, že se všichni rozutekou, ale spustí znova — na něho: Švec, prťavec, strčil babu do vajec! — Dětku, vem na bábu štětku! nebo Pane Hradecký, sedněte si pod necky!, nebo Keprt-se, ukryl se — Keprtce — do hrnce, — Keprtka — plakala — Keprta hledala.

Za chvíli se mládež »usatoní« (= usadí, upokojí) a zabere do hry: na plátynka, na prstýnek, na kucibabu, na zapykanou, rozličné hry kolové a je-li jich dostatečný počet, spustí hned »na žida«: Jeden z nich položí se na zem, zavře oči a druzí se točí okolo něho: »Žít, — pod poličkou chcíp, až mu budou zvonit, tak nás bude honit; žide, vstávej zhúru, máš na sobje kůru, aš ta kůra upadne, tak nás ten žid popadne!« Na to se říká: »První hodina bije, žit eště spí, druhá hodina bije, žit eště spí, třetí . . . atd. až do dvanácté, kdy se zvolí »žit už vstává!« a všichni se rozutekou. Na zemi ležící vyskočí a honí je. Koho chytne, musí dělat zase žida.

Jsou-li mezi hošma i děvčata, hrají se ušlechtilejší hry, točení do kola s rozličnými říkačkami: Kolo, kolo mlejnský, za čtyry rejnský, kolo se nám polámalo, co se na něj sedávalo — hopapapa — a všichni sednou prudce a najednou na zem. Nebo: Já mám doma strakatýho pejska, von mně hlídá vranýho koníčka, má panenka plný ruce kvílí, nemůže věneček uvíti — pomoš, pomoš pámbu — věneček nám víti!

Z jiných říkaček jo : Jeden, dva, tří, mysme bratří, kterej je to mezi námi, co se skoval do tej slámy; ať je to ten nebo ten, vyhoťme ho s kola ven! — Sedí vlk po-dubem, hrá si karty z holubem, a ty milá holubičko, vystup z kola ven! — Zlatá brána votevřená, do do ní vejde, tomu hlava sejde, málo nás, málo nás, pote nědo mezi nás (poť, Pepíku, mezi nás) nebo mnoho nás, mnoho nás, ďi, Jeníku, pryč vod nás!

V některých hrách se počítá, na koho padne los buď býti kuci-babou, nebo hlídat a pod.: Na koho to slovo padne, ten to bude mil! — Spadla žička do kafička, udala tam žbluňk! — Cinki linki do putynky, a s putynky do louže, že ten Němec vrdlouže! — Ententýny, saverake mýny, saverake tyke také, ele kvele bom! — Enyky, venyky, duplvé, dyvl-davl domyne, encesbrót, cimmermót, amy fámy tanzentót! — Očenáš jenci, honili se Němci, u kovářů pot stolem, mlátili se sochorem. — Byla jedna bapka, prodávala japka, byly tuze trpký, jako kozí bopky! —