flašinet. A hned jsme spolu vyjednali i plat z něj. A pravil mi, bych mu na tři neděle dal dříve vědět, kdy pro něj přijdu, že mně ho dá seštemovat, a ten první kousek vytlouct dle noty, s jakou budu píseň zpívat. Ostatně, Když někdy budu jinou ariji potřebovat, to že sobě musím vždy platiti sám. Tak po té úmluvě sme jsi podali ruce, že dostojíme jeden i druhý svému slovu, a s Bohem se rozešli. Přijdu domu, vypravujú ženě mé předsevzetí. Ona neodpověděla, a jen sobě -vzdychla, po chvíli praví. »Milý muži, bylo by to nejlepší, kdyby ti Bůh dal zdraví a mohs zase pracovat. Nebo todle živobytí zdá se mně být tuze opovržený, ale dělej, jak ti rozum velí.« U mně ale zůstalo na tom.

Asi tak na tejden jsem si zase nalepil dvě kolední písně k sobě, které se v pražských chrámech zpívaly, první: Nesem vám noviny, poslouchejte. A druhou: Zhůru, zhůru, postuškové, na hřbítek jsem dal červený pásek, že bylo to jako knižtička a dával jsem je za kroš. Tak si je lidé kupovali šmahinou. Já jich měl již napřed několik set nadělaný, a ty všechny s pomocí Boží do Vánoc byly rozprodány. A tak jsme horlivě vzdávali díky Hospodinu za jeho neskončené milosrdenství, že po tak veliké starosti nám milostivě přispěti ráčil. Přišel Štědrý večer. Tenkráte jsem dítkám k radosti koupil stromeček, a okrášlil jej ovocem, svíčičkama a cukrovinkama. A každému co nejvíce potřeba bylo od šatstva, koupil, co dárek od Ježíška. Jablka, ořechy a hrušky také nechy-byly, a dvě svíce hořící na stole. Toliko jen ryby chybily, ty nahradil opečený a houskou obalený hňup (treska). Po klekání a po modlitbě rozsvítilo se stromek a svíce, sedlo se k stolu. Po večeři zpívaly se koledy. Pak Petr šel po desálé hodině se mnou na půlnoční. A tak jako první den, tak i celé vánoční svátky, jak doma, tak i v kostele se radostně dokonaly.

Sníh stále padal venku, silně mrzlo, že kdo nemusel ven, hlavy nevystrčil a držel se kamen. Co jsem měl počít, byl jsem také doma. Přišel Nový Rok. Hned íen den před ním šel jsem k pánům kmotrům a Podskalským pánům a paničkám, skládati novoroční přání. Díky Bohu za to, kde nepršelo, všudež předce káplo, a druhý den v kostele též. Druhého dne jsem prohlídl svoji zásobu, byl jsem spokojen. Bez dlouhého oddalování šel jsem k domácí, a žádal jsem ji, jestli mně povolí, zas do kůlny pod schody dát kousek dříví. Ona tomu svolila, že dá,- co tam je, do sklepa. Já se oblíkl a šel k paní Oraské. Koupil jsem půl sáhu krajin od prken, za dva zlatý šajnů. A ona poručila, by mně dobře rovnali, a ještě mně hodně přihodila. Dřevoštěpovi jsem dal 30 krejcarů, on na to dva řezy udělal. Pak se to dalo na vůz a za 30 krejcarů odvezlo. Bylo asi půl dvanácté, když jsem přijel se dřívím tak nenadále. Kůlna již vyprázdněna, děti nedbaly na zimu nic, bylo jich asi pět. Můj Petr stál venku, a já byl v kůlně. A sotva minulo čtvrt hodiny, a bylo po práci. Za nějakou chvíli přišla žena celá zarmoucená a praví: »Milý muži, já nemám žádné šití, pán ve skladě toho má mnoho, každý kupuje to tylové zboží.« Já pravil jí na to: »Nenaříkej, Bůh nás ještě nikdy neopustil, a ještě neopustí.« Já opět jsem se živil mezi lidma. V postě