o nichž jsme v Praze ničehož nevedeli. Poslal sice Rimavsky do Prahy sto exemplárů, ale kněhkupci, a ten jak známo, raději své oznamuje a prodává než cizé, a proto o nich mlčel, a po čase nazpět je poslal. — Komukoli jsem ty pověsti zde ukázala, každému se líbily — to mne přivedlo na myšlénku, že by se mohly znovu vydávat a sice v Praze. — Loňský rok sešla jsem se s Rimavským opět v Bystrici: I navrhla jsem mu, aby pověsti opět vydával a dále v nich pokračoval, že bych mu to v Praze vyjednala — ale on mi řekl tolik: »Já co úřadník nemohu se tím obírat, chceteli ale Vy do Revúce si ject pro rukopisy, které u Reusze jsou, dám Vám je, a vydejte je.« Bylo mi to vítané a já také do Revúce jela. (cesta ta přišla mi horko) Než Reusz farár zdráhal se rukopisy mi dát, a já mu ani neřekla že mi je Rimavsky daroval — já jen chtěla aby mi je svěřil, že budu hledět aby se v Praze vydaly. — Nedal mi je, ale slíbil že nejlepší pověsti, vybere a že mi je pošle. — Na opětný list z Prahy je také poslal; ten čas právě měla jsem rozličné svízele v domácnosti, že jsem v té záležitosti hned jednat nemohla, nyní ale mám vše v pořádku. Nejhůř mi šlo o to, aby se tiskly v nářečí slovenském jak jsou psány; do toho nechtěly nakladatele kousat, báli se že nebude odbyt — já ale slíbila že bude dobrý odbyt na Slovensku — a zde též. — (zůstanu-li ve lži, bude to hanba slovenského čtenářství! —) a tak jsem přece provedla svou, že se budou tisknout v nářečí tom, v jakém jsou sepsány! Jsem tomu velice ráda, ba za vítězství to požadujú. Takto se mládež naše — největší to čtenářstvo pohádek — seznámí s vaším nářečím, a badatelově řečí poznají jeho zvláštnosti a krásy — a k jakému ještě prospěchu sbírání národních pověsti" slouží, to netřeba Vašnostem vykládat. — Dvanáct pověsti poslal mi p. Reusz, poněvadž ale nemohu všechny upotřebit, bude rukopisu na jeden svazek málo; — jsouť následující: Král času — Vlkolák — Zemská krása — Valibuk — Dragomír

— Lalija — Berona — Ženské sluby, (nemohu potřebovat, látka je příliš známá, a sloh novellistický) Mahulena krásná panna — Radúz a Ludmila

— Černokňažník (— Nechci dát, poněvadž zcela podobná v jedné sbírce českých, i moravských co nedávno vyšly) — Světovládný rytíř = Tato poslední je jedna z nejkrásnějších, co znám ale není úplná, konec chybí! — Proto bych ráda, kdybych nějaké rukopisy ještě k tomu dostala. — Panu Reuszovi píšu též, jak ta věc je, ale nevím kdy se odpovědi dočkám. — Ona panuje vůbec taková nedůvěra mezi Vámi proti nám Čechům, že mi mnohdy až k pláči to bylo — neboť bych ráda nás všecky Čechoslované viděla spojeny v jeden svorný celek! Pak by to jistě jinak bylo všecko — ale ta nesvornost to je kletba, která nás více tlačí, než všechny pouta, a té používají i nepřátele, aby nás zahubili! — Kéž bych tuto pravdu každému Slováku, každému Moravanu i Cechu povědít mohla, a vlýt jím do srdce lásku vzájemnou. — K tomu však patří také poznání a to se docílit může jen literaturou, výměnu plodů duchovních,, a tu by se neměli pro nějakou písmenku vůdcové lidu nesvoriť, kde účel tak svatý a veliký! — Tak alespoň já vždy jsem mínila. Vydávání »Slovenských pověstí« v nářečí slovenském v Praze je sice malá jen známka vzájemnosti