slovanské, ale přece známka — a to je co mne hlavně těší! Jen aby naděje moje nepadly! — Či bych se mohla na to spolehnout, že dostanu rukopisy? — A kam a na koho se obrátit? Budou mít tolik důvěry k neznámé jím paní a Češce, aby mi rukopisy poslali ? — Či by to mělo zůstat jen při vydání jednoho svazečku? — Chci psát Rimavskému, aby dovolil vydání prvního svazku, zdali to udělá. — Honorar není ještě vyjednán; nakladatel by ovšem nejraději vše zdarma, ale »darmodal umřel« — říkají u nás, a protož doufám že i to vyjednám, aby platilo se za tištěny arch 8—10 f. Proč pak by to mělo být, aby spisovatel pracoval a nakladatel všecek užitek bral — to už není v módě u nás. — Já žiju nyní také v takových okolnostech že musím sebe i rodinu pérem jen živit — poněvadž můj muž následkem politického vyšetřování, což plné tři léta trvalo, tak málo platu dostával, že jen pro něho stačilo — a nyní ač opět službu dostal, tak skrovná je, že rodinu neuživí, dokonce když k vůli vychování dětí pospol žít nemůžem. Je nyní povolán do Korutánska, já žiju v Praze. — Nejlépe ale poví okolnosti moje Vašnostem přítelkyně moje Pepa . . . Přišlo by mi tedy za těžko, an mi každá chvilka drahá, obstarávání dopisů i korekturu »pověsti slovenských« na delší čas zcela zdarma obstarávat, protož chci si pak vyjednat buď aby mi to nakladatel vynahradil, buď abych částku z honoráru dostala, ale aby tím spisovateli ublíženo nebylo. — Nyní jsem Vašnostem vše jasně vypověděla, a naděj u se, že mi podporu při tomto podniknutí neodepřete. Prosila bych, abyste nejen sami nějakou částkou přispěli, ale i jiných k tomu měli a pak mi jména oněch spisovatelů udali, kteří by v té věci pracovat mohli — neboť každý se k tomu nehodí. Píšu spolu i do Chyžná p. Skultettimu p. To-mašíkovi, do Revúce, p. Samkovi Ghaloupkovi, ale ostatně nevím kam psát. Pana Hodžu znám, ale nevím zdali by se k tomu uvolil, o Bo-drovském nevím kde je, ani Armis, kteří i Rimavskému sbírali. — Když by se rukopisy ještě sebraly — začalo by se po Novém roku tisknout. — Nuže tedy — »Pracuj každý s chuti usilovnou

Jenom vůli mějme rovnou! —« Budu se těšit že mne Vašnosti odpovědí poctíte. — S úctou a šetrnosti zůstávám Vašnostína služebnice Božena Němcová. Bude dobře, když Vašnosti o té věci pomlčíte, i o mně a jen svým ío povíte, proč, to Vám známí povědí. — Adressa moje: B. N. Stefangasse Nr. 647. Prag.*)