je hloupej jak solničky boty, jako tele Machovo, Honza hloupej, takovej nácek, bugr, prkenej Možíš, Kuba s mastnou hubou. — Seš to Mikeš, můj ty Tondo kolenatej! — Může mu to povídat česky nebo německy, jakoby hrách na stěnu házel. — Je jako poleno, jako vůl, až bučí; to je trdlo, co mu člověk nenakuká, to neví. — Do smrti smrťoucí z něj nic nebude. — Rozumí tomu jako koza petrželi; nerozumí tomu ani za mák, ani co by za nehet vlezlo! — Tobje taky něco povídat, jako dyš dá hluchýmu dobrytro! — Hubený jako šindel, samá ruka-noha, je jako lanškrounská smrt, jako brodská smrt, žebra by mu spočítal, jen mu kosti chrastěj, v půli by ho přeštíp, je jako přetržená fůra, zelený, aš z něho de strach, jako žalutská sedma, jako sedmirka, vypadá jako sedům hladovejch let, jakoby 14 dní nejed, chodí ho cucat můra, suchý jako brabec, jako ženatej brabec, jakoby cvrčky kousal, hladový, že by vlka sežral, starého čerta by sněd, že by řebíky polykal; o hubeném a lakomém se říká: ze

samej huby by mně to vyškráp,.....by po sobje sežral! Kdo stále jí

a přec je hubený: Ten má vlčí střevo!

Ten špatně vypáda, kouká mu z vočí smrt, je jako vjechet, vje-chýtek, jako mrákota, stín, pápjerka, za nic na tom svjetě uš néjni, g-zemi se vohejbá, ten tu dlouho nebude, jara nedočká, brzy bude šňupat hlínu, bude bradou zhůru, vždyť sotvy nohy vleče, tratí se, uš je ho jen

polovic, uš je takovej nanicovatej. __ Ten je tu k čemu, jako pátý kolo

u vozu, stojí u toho jako zmrzlík, jako poncký pilát, nestojí to nechval-tomu za starýho čerta, za nic, za šňupec tabáku, ani za faťku, pořídí toho jako sediaci u Chlumce, jako Kec u Jankova, nebo nabere jako cedníkem z louže, dám si jednu ruku do zadu a podělám toho víc, jednu nohu za krk a přeskočím ho eště, je to takovej prkenej panák, trdlo, šikouná jako motovidlo do kapcy: mrská sebou jako kapr na blátě, kapr v žitě, běhá jako svázanej, loudá se, že by se člouvjek dvakrát s Prahy vrátil, tebe taky někam, poslat, to by člouvjek kolikrát umřel, skoč, ale ať se nepřerazíš, nezapomeň na navrátila; poraden tejcí (= motá se sem tam), civí, vočumuje, přičmuduje, lajdá, lítá jako čamrda, ale — přišitá. Ďi uš ďi, nebo dostaneš na chrám páně svatýho Bouchala, nepočítanejch, aš s tebe kreu eurem poteče, škoda každej rány, co de mimo, nudlí s tebe nadělám, roztřískám to všecko na cimprcampr! — To je ruml jak na praským mostě, člouvjek se nadře jako mezek, porát do kola, furt aby visel jeden na řebíčku (byl po ruce). — To je ňákýho rámusu, bylo jich tam, jag-by nabil, jako much, že by je nespočet, jako máku, japko by nepropadlo, ďoučat jako kvítí, hromada a eště pár. — Hrne se jak velká voda, jako štyry, dělá, jakoby mněl litomyský panství, a žere zatím bramborový slupky; strojí si hubu do žebřin a zatím má zlap hodně vysoko! — Sáňky borový, ten toho námele, namluví, napovídá a pořádej c de nic tu nic. Řeči jako vody, mele to pátý přes devátý, nemá to hlavu ani patu, není to mastný ani slaný, ani takový ani makový, porát je to stejný, do kolečka, jako vo červený karkulce, de se to jen v něm bére, jaký má divný vejšplekee; ten má hubu nevymáchanou, jede mu jak namazaná, nestačí za ním říkat amen, repetí, brehentí, co mu slina na jazyk