přinese, lže, až se mu vod huby práší; ten toho iiakaňhá; ta má dobře podříznutou, vod-ucha k uchu, na pravým miste, taková tlamperna, drška, námele toho aš hlava brní, za čtyry. — Je jako zimnice, připíňák, pijavice, klíště, né a né se ho zbejt! — Takový pinkusárek, šantala, je jako posedlý, lítá jako zvjetřilý, běží jako šembera, jak čáslauský povjetří, jak šeuci na jarmark, přenáší to jako kočka kůťata, běhá s tím jako s keserem, jako s terpentýnem, běží, jako by mu hlavu zapálil.

Dělá jako by neumněl pjet počítat a zatim je to liška počitá, fšema mastma mazanej, čerti s ním šíjou, takovej skrček, křeček, zámora, je to jako za groš kudla, vidět to néjni a porát je ho slyšet, pelegrýn takovej, migrín. Toho nevošidí ani čert, je jako žit, ale já mu vidím aš do ža-lutku, na mně si nepríde, tak mu jednu vlepím, že druhou nedočká, aš se mu hlava zamotá, zatočí do zadu. — Sak uš vzal do zaječích, ufrnk, ufouk, vzal nohy na ramena, poradil se s Vaňkem, ten metaší, dostal vynadáno, že by pes vod něj kus chleba nevzal. — Pořát ji vjetili (starali se o ni), a teť to takle dopadlo. Jnu, dyš je to taková coura, cuchta, trajda, tralda, neřát, čupka, každýmu se přitáhne; fintí se, čloujek aby jen na ni vydělával, neví, co by na to říšný tělo navjesila; musí bejt u muziky, dyby vostáuky lítaly, šidla padala, a neumí se ani pořádně spravit, má delší sobotu než neděli (spodničky jí čouhaj). A dyš se vdávala, nemněla krom té duše nic neš holé tělo! — Boj do milej (Božíčku milej, Jejdánku, Jejdanánku, Jerumine, Ježineči, Krynda Pána, i pro pjet ran do hlavy, na moutč vo poutě, kakraholte, stakralajda, tatraporte a pod.), to je jako pjest k voku, říká se, když si dlouhý vezme krátkou, to budou děti tančit k chlebovej peci. No toť, dyť vona je praseti pod rejpák! — Tam to je taky u Smutnej^h, chodí to, panečku, všecko naspátek, zhůru nohama, vo-desiti k pjeti, inu, nula vod nuly pojde. Daří se jim jako na-hýmu f trní. — Plove jako šindel, zednická tříska. Sluší mu to jako praseti forhemetka nebo krávě čepec. Moch by ho dát za strašáka do zelí; je to hastroš, pane náš! — Je opuštěný jako kůl v plotě; je tu prázdno jako po vymření. — Pánu Bohu by paty ukousal, porát civí v kostele, důlek by tam vystál, vyseděl, žral by růženec na sypko. — Dyby do něj uhodil hrom, tak se nehne. Má se jako prase v žitě, husa na krmníku, pámbu ve Frankreichu, nic nedělá. Do ví, jaký to má mladý! — Je to steklaunt, zlosti by se zalk, zakous. No no, ať se nesfamfrníš! Porát na něm sedí, jako čert na říšnej duši. Bojí se ho jako čert kříže. To je na něj jako třešně na vola. — Tebe taky poslat na mrás, na horoucí skálu; umí dobře tlouct hubou, má ji s čertem vyhandlovanou, je jako šnytlynk — do všech polívek (kdo dovede všecko omluvit a vymluvit). Dyby byla huba most, to by se lidůch utopilo! — Zas tady chodí baba s padyjánem, to je smrad! — Bude pršet, v Kujebině nalejvaj, pumpujou (to je ve Vysokém Mýtě, odkud chodí obyčejně mračna). — V zimě se říká, když hodně se chumelí a lítají velké kusy: To lítaj sediaci! Při menších: lítaj chalupníci! To je tam činěnice, psa by nevyhnal. Zrouna jako dyš se čerti ženěj! Musím jít celinou (= sněhem, dosud neprošlapaným), ale pudu na urážku (stezníkama, abych si nadešel, spíš cesty urazil).