Částka B. Mé přebytování na Vyšehrad a jak se mně tam vedlo. Po mém pak kramářském výletu, co jsem byl ve Vršovicích tak říkajec zázračnou mocí Boží tak pěkný vejdělek měl, uplynulo více než čtrnácte dní, chlebíčka jsem jen v samých polévkách dojídal, a krupky, které v pytlíku jednom byly, též, z druhého, v němž byly sušené houby, taky ubyly. 1 mouka, která v třetím pytlíku byla s několika vajíčkama, byla zachovaná. Já pak na jiné potřeby s pomocí Boží přece den ode dne pár krošů přivydělal. Brambory ty nám stačily skoro až do konce jara! No brzy uplynul i masopust. Tu mně z počátku zase šlo pobožné písmo, mezi lidmi šlo na prodej. A byl jsem při tom požádán od pana faráře, bych tam skrze celý postní čas v pátek před kázáním vykonával svatou křížovou cestu, pokaždý že obdržím stříbrný dvacetník. I také jsem byl požádán ve středu k Svatému Stěpánu, a za tu samou odměnu. Já radostí byl celý dojat, že mně Bůh seslal dobré lidé, kteří si mně k tomu u duchovních vyžádali. S vroucí a nepřetvářnou horlivostí jsem tu pobožnost vykonával. Á druhý, též třetí tej den více a více se lidí do chrámu Páně scházelo, mezi nimiž měl jsem mnoho dobrodinců, že jsem celý tejden ani do trhu jíti nemusel. Já ani hoden nebyl té milosti Boží, jak se o mně a moji rodinu laskavě postarati ráčil, že jsme neměli žádnou bídu. Boží svátky uplynuly, nastalo teplé počasí. Já pravil jednoho dne k ženě: »Poslyš, je dnes tak hezkej den, pojď se se mnou podívat na Vyšehrad, do toho našeho nového paláce, jak se ti to tam bude líbit.« Ona praví: »Až odpoledne.« Po jídle šli jsme tam, já otevru pokoj, ona se ho náramně zhrozila. Jaký to museli býti nepořádní lidi, že ten byt tak spustili, až se vyčistí, bude to hezkej příbytek. »Mejt to nejní nic platný, dříve musejí bej t kamna v pořádku, zdě oškrabaný a vybíleno.« Okna ty byly otevřeny, od těch dob. co jsem to najal, tak zápach tam nebyl žádnej, bylo to dobře provětralý. Druhého dne jsem najal zedníka, a on to prohlíd, pravil, že má s tím tři dni práce, že to levněji nemůže dělat nežli za pět zlatých. Praví: »Potrebujú hlínu, maltu, barvu a ještě novou štětku na tom zkazím.« Když nechtěl nic slevit, řekl jsem mu, by to zejtra začal, a dal jsem mu hned sebou klíč. On druhý den jistě dělal, a oškrabal zdě. Já tam třetí den přišel, vidím kamna rozházené, tu přišla paní domácí, zedník ji ukazoval, že trouby od kamen jsou propálené, a dvířka od pece také. Ona to vše dala nový, mně přidala dva zlatý, až se přistěhuju, že si to můžu s činže strhnout, bylo vše dobře. Když hotov byl, dal mně klíč. a já mu peníze, a bylo vyrovnáno. Pak tam šla žena, vzala sebou potřebné věci, celý dva dni tam s chlapcem strávila, než to vyčistila. Okna nechala hořejší otevřené, by to hezky vyschlo. A paní domácí měla z toho radost, pravila: »Můžou se, kdy chtějí, pomalu sem odstěhovat.-«, Asi tak na čtrnácte dní před časem jsem se, by mě to nestálo peníze, pomalu do nového bytu odstěhoval a vše do pořádku přivedl, těšilo mě to velice. Pak asi za tejden jsem šel s Týnským procesím jako každej rok na Svatou horu. Po dokončené této pouti přemejšlel jsem sobě, co nyní mám opět započít. Uznal jsem sám u sebe, že by mne nejlépe jen flašinet a moji rodinu obživil. Neboť často jsem četl v novinách všelijaké