dlouho netrápil, uděliti ráčil.« Ještě jsme. spolu lecos promluvili. Pak jsem mu políbil ruku a dal mu s Pánem Bohem a s truchlivým srdcem odešel. Bratr když to viděl, že mně otec dal těch deset zlatých, hned ze záští běžel proti matce, a možno, že mluvil více nežli pravda byla, a matka mu věřila jako svatému písmu, on byl její poslední mazlíček. Přijdu domů a vypravujú ženě, jak je otci, i také co mně daroval. Ona jej srdečně litovala. Dvakráte v týdnu jsme ho navštěvovali, přiblížilo se již i léto, a nemoc se nezlepšovala. Jednou v neděli praví ke mně otec: »Poslechni Franc, ty napíšeš poslední vůli, dokud ještě jsem při síle, bych ji mohl podepsat. Tobě sto zlatých, Anně dceři provdané též, Janovi, co je v Itálii vojákem, též, a Matesovi také, to jsou čtyři sta. Já to dám dvoum zdejším domácím co svědkům- podepsat. Co se týče ostatního, to vás matka podělí.« Když jsem to napsal, otec to přečetl. Matka na jeho rozkaz mně dala dvacetník. Já se rozloučil se všemi, šel jsem s Bohem. Přijdu domů, vypravujú ženě, co jsem psal, že mám něco k očekávání. Pravím: »Otec má hezkého šactva, stříbrný hodinky ze řetízkem, pak zlatý také ze řetězem, pak pěknou stříbrnou tabatěrku, a zlatý pečetní prsten, diamantovou jehlici a jiných pět prstenů.« Pravím: »Jen kdybych dostal na památku tu tabatěrku.« Ušly čtyři neděle. Já tam právě v neděli byl, otec pravil, že mu je lepší. Já jsem si myslel, že tam pudu zase ve středu. Na to v outerý ráno jdu hrát, potká mne můj známej, on bydlil v tom domě co otec. Praví ke mně: »Ty deš hrát, diť otec v neděli večer v devět hodin zemřel.« Já hned v jednom krámě jsem schoval-flašinet a běžím tam. Zazvoním, děvejka otevřela, já tam vešel a povídám, proč nepřišla pro mne. Ona odpověděla, že paní zapověděla. A kde je? Děvečka: Včera i dnes jsou oba v zastáváme, a co jen zač stálo, je zastaveno, aby přej paní měla na pohřeb, až přidou, mladej pude na faru s 15 zl. v stříbře. »Jen to na mne nepovědí, zejtra v čtyři bude pohřeb. Asi za hodinu pani přide. Mladej má ušitý černý šaty, pani a jejich sestra i její dceruška a klobouky se šlajerem. Mně a jich ženě přinese přej také něco smutečního.« Já se zlostí celej tetelil,, stál jsem na pavlači, až přišla matka. Já ji pozdravil, jako bych nic nevěděl. »Kdy bude pohřeb?« Ona praví: »Zejtra. Teď ponese Matisek na faru 15 zlatých, chcešli, jdi s ním.« Já šel a smlouval jsem jako se židama, až jsem to umluvil na ošum, a kostelníkovi místo 5 zl. dal jsem dva. Tu bylo hned deset zlatých míň. Pak jsem šel s bratrem do Semenariam pro čtyři majstři, ty stáli jen dva zlatý. A byl průvod o sedmy duchovních. Z toho koupil čtyři svíčky. A dal si na stranu pro majstři na kočár, a o to ostatní jsme se rozdělili, a šli jsme od sebe. Mezi tou dobou, co jsem s bratrem chodil, matka má poslala mé ženě po služce své, mé ženě smuteční dar, čepec černej a velkej harasovej šátek, jako koupila děvece. Jak ale služka odešla, hned psala matce mé za dar ten poděkování. Čepec do šátku zaobalila, že děkuje, že nejní služebná, ale nevěsta prvorozeného syna, a že by to pro hambu ani otce v hrobě neudělala, by šla v takovým oděvu na pohřeb. A že se máme oba do čeho oblíct. Já přišel teprve po poledním s flašinetlem domů. A ona se do-