praskly s korálema. Šeptem že mne mohla řiet: »Mně je zle, pod! se mnou do nemocnice.« A hned se oblíkala. Přišli jsme tam, byla přijata. Dostala as dvacet piavek, a pak ji krk celej vatou ovázali. Přijdu tam odpoledne, veltrova mně praví: »Úbohej muži, ona nedočká večera, taková silná a zdravá žena a musí umřit.« Já ani nedošel k posteli, běžel jsem domů. A oblekl malou holku, zaobalil do peřiny, a všechny tři chlapci sebou a šel k ní. Ona jak mne u postele z dětma viděla, spjala ruce a otočila oči jako k nebi, a veliký slze po tvářích se jí řinuly, tu jí ruce klesly. Já jí vzal ruku a dělal s ní dětem na obličeji kříže Ona ještě jednou otevřela oči a natáhla se, několikrát sebou trhla a ubírala se na věčnost. Celá zdravá šla z toho světa, a lítost jí utrhla to dobré a mateřské srdce.

Nelze mně ani popsati bolest srdce mého. Čtyři děti, doma nejmenší u prsu. Děti vsechni hlasitě plakali, že se zběhli lidé, tázali se, co se stalo! »Ach umřela nám maminka.« Jedna z nich outrpná žena, sama se hlásila, že mně tu holku bude hlídat. A já jí slíbil, že ji denně budu platit půl zlatého, ona to přijala. Prosil jsem ji, když je z domu, by po chvíli se k těm dětem podívala. Ona to slíbila, a děvče dala hned k prsu. A já šel do Kateřinek k matce a sestře. Přijdu tam, oni se mne lekli. »Pro Boha, co se ti stalo, tys jako vytrženej?« »Co se mně stalo? Umřela mi žena. Ráno jsem jí dal do nemocnice, a v půl čtvrtý u přítomnosti mé a dětí skonala«. »Ale Ježíš Maria, to je neštěstí, úbohej člověče.« Litování bylo dost, ale slitování žádný. Já jim pravil, že bych ji nerad dal vyvézt v pytli, že budu muset prodat tu husu, ale komu.. Vykrmená je dost, bere jen dvě šišky. Sestra pravila na to: »Já ji sama koupím,« a šla hned se mnou. 'Dala mi za ni ošum zlatých. Na to měla, ale dětem, když ji líbali ruce, pro ty neměla ani krejcar, a nebo pro mne asponď desetník přídavek na rakev. Vzala husu do nůše, pravila: »Potěž tě Bůh, já už jdu, dobrou noc, diť tě Bůh neopusti.« Druhého doe přišla matka, že mně pohlídá malou holku. A já povídám jí. že ji má jedna žena z domu na hlídání, na tak dlouho nežli zapomene na prs, a pak že mně ji zas vrátí. Pak je budu prosit, když pudu po živobytí, by mně u těeli dětí byli přes den. Vincek jim vše snese, dií je mu čtrnáct let, když mně něco pro ně k večeři přichystají. Na to šel jsem do nemocnice pro její šaty. Musel jsem zaplatit za ten den a pak mně šaty vydali. Žádal jsem o míru na rakev. Nejlítěji mně bylo, že jsem ji nemohl udělat zvláštní pohřeb, nebo ten nejsprosčí by byl stál přes dvacet zlatých. Já byl celej jako smyslu zbavený a ty chlapci též. Všadež jim matka chyběla. Na to v pátek ptal jsem se, kdy bude vyvezena. Tu mě bylo řečeno, až v pondělí. Ja koupil za pět zlatých rakev a tej ženě jsem dal košili a co do rakve patří, co tam mrtvoly oblékala, spolu s jejím mužem také zlatej, by nám ji s dětmi v neděli odpoledne ještě okázal, coš se také stalo. Byl tu také i v i. lkej syn, ty se posledně plačtivě z matkou rozloučili a společně pomodlili. A v pondělí ráno byla vyvezená, pokropená a do společné šachty pohřbena. Bůh jí dej lehké odpočinutí, a blažené z mrtvých vstání!