Hledání pokladů a vodních pramenů virgulí.

V Českém Lidu XVII. uveřejnil jsem delší srovnávací studii o starověké a středověké pověře, s virgulí hledati poklady, a o přežitku této prastaré pověry v nynějším »vědeckém« hledání pramenů vodních, hlavně v Německu. K článku tomu dodávám další svědectví i s pokusem vyložiti přirozeně toto hledání i varovati před podvodníky, kteří hory doly slibují lidem pověrečným a sami z lehkověrnosti lidské pak nejlépe pro svůj měšec těží. Píše Hlasatel Nejedlého r. 1806, I. str. 414.—418:

K úkazům, kteří jsou oučinek tíže těl, počítám mezi jinými věcmi bití kouzedlného prutu (virgule), o kterém mnoho lidí, jak vzáctných, tak sprostných, velmi křivě smejšlí. Takový prut jest větvička s dvěma od sebe stojícími ratolestmi, který se od pověrčivých lidí v jistý čas a hodinu s breptáním jistých slov s lísky uřízne, a který prý, když se ním

0 zemi udeří, vyjeví všecky skryté věci, a zvláště zakopané poklady. Má-li výstřelek listový dvě ratolesti po straně, kterým na stromě vidličky říkáme: tedy se nad tím punktem uřízne, kde ty ratolesti vyrůstají; a jest prý, vyrostly-li ty vidličky k východu slunce, k té potřebě tím prospěšnější. Hodí prý se k tomu vidličky i z každého jiného dřeva, ba někteří je dělají dokonce z drátu, z papíru a z fišpanu. Pošetilí kopači pokladů jistí, že se musejí v noci sv. Jana mezi 11. a 12. hodinou uříznouti, a při tom k větvičce ve jméno nejsvětější Trojice mluviti.

Ten prut prý má tu moc, že na žádost takového kouzedlníka (virguláře) vyjeví rudní doly, zakopané poklady, vrahy a zloděje. Tluče prý tím neomylnej}, když užívajíce ho se modlíme první kapitolu Janovu: Na počátku bylo slovo . . . aneb slova žalmu XXIII. 4.': Prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje.

Nerozumnost toho činění jest patrně z toho viděti, že ni jedinké víry hodné případnosti uvoditi se nemůže, že by tím kouzedlným prutem skryté věci jen jednou se byly vyjevily. Všecky příběhy, kteréž se o něm vypravují, v podvodu základ svůj mají.

Příběh. Jistý horník jsa chytrý podvodník, a maje při sobě kou-zedlný prut, seznámil se v hospodě s bohatým sedlským pacholíkem, jménem Václavem Rozkočilem. Mezi jinými věcmi rozmlouval s ním

1 o kopání pokladů, ubezpečuje ho, že moci svého kouzedlného prutu již mnohé poklady nalezl. Jmenoval mu i jistou krajinu u vsi, kdež prý veliký poklad zakopaný leží. Václav maje za pravdu vše, co mu podvodný horník řekl, prosil ho, aby s ním v to místo šel, kde by ten poklad zakopaný ležel, a aby svým kouzedlným prutem tam udeřil. Horník k jeho žádosti svolil.

Když k místu přišli, spatřil Václav Rozkočil k svému nemalému podivení, že horníkův prut několikráte tloukl. Pak sám jej do ruky vzal, a držel jej v rukou, jakž mu horník nařídil. A tloukl prut. Dále nic více nepotřeboval, aby se přesvědčil, že tu v zemi veliký poklad zakopaný leží.