Pak se zase do hospody vrátili, a Václav dal hojně horníkovi jísti a píti, jsa té naděje, že skrze něho velikého pokladu nabude. Václav, jemuž již čas dlouhý byl, co nejvíce ho prosil, aby hodinu určil, v kterou by ten poklad vykopali. To se hned dnes o půl noci státi může, odpoví horník, jen kdybychom peníze měli, kterých k vyzdvižení pokladu nám nevyhnu-tedlně potřebí jest. Já jsem chudý, a toť jest ta příčina, že jsem až po tu chvíli moci svého kouzedlného prutu zbohatnouti nemohl. Pozemští duchové bez překážky dopustí, abych ten poklad vyzdvihl, jak mile poznají, že 50 tolarů v kapse mám. Budou-li ale znamenati, že méně aneb dokonce nic u sebe nemám, pořád jej pod zemí odv.ilovati budou, ač bychom se domnívali, že jej již v rukou máme. Václav, nadějí a pověrou jsa omámen, slíbil podvodnému horníku, že ihned těch 50 tolarů z domova přinese, a jemu odevzdá, aby ten poklad vyzdvihnouti mohl. Odešel, a za několik minut se navrátiv dá horníkovi 50 tolarů, kterých požádal. Nyní se umluvili, že o půlnoci k tomu místu půjdou.

Vypivše několik skleniček kořalky (bylať právě tuhá zima) vyšli v čas určitý z hospody. Jak mile dvanáct hodin bilo: dali se železnými motykami do kopání zmrzlé země. Prokopavše se na kyprou zemi, ptal se znovu horník svého prutu, kterýž mu, jak pravil, řekl: že jen půl lokte ještě poklad hluboko leží. A jakožto vycvičený podvodník dal Václavovi na srozuměnou, že žádný přítomen býti nesmí, když poklad vyzdvihovati budou, kromě toho, kdož v tom umění posvěcen jest. Nařídil mu, aby hned pod strom, kterýž dosti vzdálen byl od toho místa, šel, a k němu dříve nepřišel, než až ho volati bude; i doložil, aby se ani s misi a nehýbal, sice že by mu duchové krk zatočili, a všecky hnáty přetloukli. Václav šel pod strom, poslušen jsa nařízení horníkova, strachem celý se třesa. Stoje za několik hodin pod stromem, a pro velikou zimu nemoha déle vydržeti, volá několikrát na horníka; ale volání jeho bylo nadarmo, žádné odpovědi nedostal. A osmělí se nyní, a jde hledat; ale nikdež ho nemůže nalézti, nýbrž shledal, že v tom čase s těmi 50 tolary prchl. Celý jsa zmrzlý, a starostí a libostí sklíčen, že v naději své se zklamal, šel u velikém zármutku domů. Hněvivostí a mrzutostí tak se zapálil, že přes celý den ani spokojené chvíle neměl; tělo a duše jeho tak náramně zemdlely, že v nemoc padl, hlavničku nazvanou, na níž i v několika dnech ustavičně o kouzedlném prutu třeště, k velikému zármutku svých rodičů, jichž jediný syn byl, přebídně skonal.

Nevěřte tedy nikdy takovým běhounům a tulákům, kteří praví, že pomoci kouzedlného prutu k pokladu vám dopomohou. Tyť jako marnici a podvodníci k vám přicházejí, aby vás ošidili, a sprostotě vaší se vysmáli, když od vás několik tolarů dostanou; ti by nikdy peněz vašich nežádali, kdyby to jejich umění pravdivé bylo, nýbrž sami sobě by nej-raději k pokladům pomohli.