str. 450
Keď sa drobet podnapijem,
Chcem si také zazpívat,
O'tom hrn carském professí,
Dost maličkú zprávu dať.
Prvni mistr sám pán Bůh byl,
Adama z hliny stvoril:
Tak to hrnčárské professí
Velini krásne ozdobil.
Ništ vy milí páni bratři
Z toho se nie nermúíte,
Že vy v vašich všedných šatech
Zamazaní chodíte!
Ve všední deň pri kline,
A ve svátek pri víne:
Keď sa pekne oblečeme,
Každá holka nás prijme.
Stála jest tam Katrlínka,
S Babrlinkú za branú,
Co to zabola chasníky,
A to včera na sóle.
Tu sú byli hrnčíři,
S tými bych si vinšovala Zýtra jíti k oltári. Sedela na húre, Volala hrnčíře: Hrnčíři, poďte sem, Můj, muž pryč odešel!
|
Sirota a vdova.
Sigote, sigote, zelené sigote! Komu je najhoriej, jako mne sirote? Kde sirota zájde, všade krivdu najde, A vdova len krofií: už sú po nej rečí. Vánoce, vánoce, skoroli budete? Skoroli, dievčence, ze služby pôjdete? Kerá má mamičku, pôjde k svojej mamce: A já, nebožátko, zalomím své ruce. Pôjdem do huménka, chytím sa trnečky: Bože môj, otče môj, keď nemám mamičky! Pôjdem do huménka, chytím sa tam
kolka: Bože môj, otče môj, keď nemám tatenka!
|
Václav Schulz:
Pátrání po kovech a pokladech virgulí r. 1659 a 1744.
Mezi přírůstky, které archiv Musea království českého v posledním čase získal, nacházejí se dvě zprávy o zkouškách s proutkem öl virgulí, jedna z r. 1659, druhá z r. 1744. První, jež jest zapsána v kopiáři pánů z Písnic, majitelů panství Hertenberka v kraji Loketském, jest německá a jedná o tom, jak v roce 1659 hledali proutkem poklady na zámku Hertenberku. Nalezli je na pěti místech. Bohužel hlídali poklady ty zlomyslní duchové*).
Druhá česká zpráva, jež líčí, jak r. 1744 na panství Jineckém v kraji Berounském, které tehdy bylo majetkem hrabat Vratislavů z Mi-trovic, hledali němečtí znalci z Drážďan pomocí virgule kovy, zní takto : Dne 1. Augusti 1744 po šestej hodině ráno výjezd Drážďanskejch pánův bergkmistrů z majícím bergksteugerem Němcem a též zdejším důchodním
*) Anno 1689 den 27. Julii zwischen 3 und vier Uhr am Sontag Nachmittag hatt Herr Haubtmann Samuel Unverdorben neben den Burggrafen undt mir einen Ruttengenger im Beysein des Melchior Casper von Grünlass hir im Schloss gehabt undtt ihm mit der Ruthen gehen lassen. Hat solche in der Hoffstueben möchtig starkh geschlagen in der Mitten. Item auch in grün Gewelb neben der Mauer gegen den Altan wiederumb geschlagen; dessgleichen oben in der Gapelln neben der Seyle gegen der Tafflstuben; letzlichen oben uber der quelbten Cammer am Eckh gegen das Thor. Also in vier Orthen geschlagen und von jeden Erden genommen worden seint; auch sobald uff den Lochteich mit ihm gangen, aldorten uff selben Hübl es mächtig einmal geschlagen; und davon Erden genommen uff der Seiten gegen Gossengrün.
|
