pod datum 31. Julii a. c. byl jest vejest (sic) do Plešivce, předně k prvnímu šorfu vedlo šenkýřových polích v levo k vrchu blíž cesty; tu se z virkulí uznalo, že v tom šorfu, kterej již 5 sáhů proraženej, ještě 3 sáhy hloubej bejti musí; napotom z 8 sáhy na dobrej flec širokej a mocnej ukazujíc k vrchu v levo Plešivce i taky dolů vedle cesty k potoku (na) žluté neb jiné rudy přijíti se má. Odtud jedouce zrovna ceslou nahoru k šorfu blíž mezích vedle cesty uhelný, která do Komorská ukazuje, v tomž žádné znamení na žádné minoralie vynalezené nebyly. Jedouce zase v levo do Plešivce ke dvoum šorfům v pravo k mezem Lochovským ležících (sic) v těch místech nic merkováno nebylo. Od těch míst obrátíce se z virkulemi v levo až k horám pod Malej Plešivec žlutým rudy (sic), kdež něco málo ještě na Pariskách rudy ležeti má, dálejc v levo jedouce až na jeden zelenej palouček pod skalou Malého Plešivce a mezi dolinou skal; na tém místě na ein obr tlučeno a znamenito, že by taková ruda však v malým pramenu v tom místě býti musela. Odtud jedouce spátkem do Jinec se v osmi hodinách na noc navrátili.

Světlice, světýlka, neb bludičky rovně byste taky rádi patrněji se znát naučili. A vidíte, já vám s potěšením posloužím. Co pak tedy sou ty světlice? Sou to snad zlí duchové, kteří v temnostech tohoto světa panují? Ne, milí lidé, 12tý verš 6té kapitoly z psaní Pavlova k Efezským dokonce sem nepatří. Aneb sou to ohyzdná strašidla? Zas ne. Neb strašidla bez toho nic jiného nejsou, než smyšlení bojácných lidí, a všecko, co se o nich vypravuje, sou daremné povídačky. Aneb sou to snad bloudící duše? Ani ty nejsou a bejt nemohou; neb jak se duše od těla oddělí, hned se na to místo odebere, které jí Bůh podlé skutků jejích u-soudí. Než, řeknete, světlice nemohou nic dobrého bejt, poněvadž mnoho lidí zavedou. Dobře; milí lidé: světlice mnoho lidí zavedou; než z toho dokonce nenásleduje, že něco zlého a strašlivého sou; nýbrž dobrá dobrá pozorování dokonce jinač nás učejí. Když se dohonějí a vyšetřejí, tak se nalezne, že sou to sirné a olejné páry, které z močidel, bahen a hřbitovů vyvstaly, skrze zimu noční v chomáče shustly, a dokonce blízko při zemi se zapálily. Poněvadž se tedy v povětří vznášejí, a tak těžší nejsou,, než povětří, tak musejí taky každého pohnutí povětří následovat. Tolik chci říct: kam vítr jde, tam taky jdou. Běžíli se k ním, tak utíkají, poněvadž skrze silnou chůzi povětří před sebou ženeme. A poněvadž přes pařezy a kamení, přes hory a doly, po zemi a přes vodu skákají; tak nemůže jinač bejt, než že ten člověk, který za nimi pospíchá, domnívaje se, že snad někdo s lucernou aneb nějaké jiné světlo je, do rybníků a bahen, aneb do konce do největšího nebezpečenství života přivést, se