Boží jsem zase všechno prodal, a velmi brzy. A při tom jednou cestou stavěl jsem se v tiskárně, a přikoupil jsem si několik kalendářů a kronik, by mě písmo nevyšlo. Neboť zima je dlouhá a nejvíce spotřebujou kamna. Když to nakoupil, šel jsem domů. A pani Anna žehlila prádlo, děti seděli pilně při práci. S čeho jsem měl strach, že to zbyde, to bylo ještě toho dne večer načisto doděláno, a posta víno. Ten večer jsem byl doma, dodělalo se, krámy se uklidily po panáčkách. V neděli jako vždycky šel jsem na poslední devitník k sv. Trojici. Přijdu domů, děti vymyti, v bílím prádle oblečení. 0 Bože, je to stará již žena, a jak umí dobrý pořádek! Já ji dal, co jsem slíbil, ona mi poděkovala. Bylo 9 hodin, já ji dal na maso, na nějž se již voda vařila. A poručil jsem hodně knedlíků navařit, že přijde Petr odpoledne pro prádlo. Švec přines boty, měl jsem ten den velký vydání, ale zase jsem něco dostal v chrámu Páně od několika paniček. Odpoledne přišel Petr pro prádlo, umyl se a převlík, pak se také najed. Po jídle mi přál veselé svátky. Já mu dal podražené boty, při tom také pár krejcarů na ořechy. On mě líbal ruce a přál mi, by mě Bůh hojně naděliti ráčil. Se všemi se rozloučil, a odešel. Já šel na požehnám. Přijdu s kostela, byla tma, povídám: »Šel bych někam večer, ale je to před těma Božíma svátky, každej jen schání na tu hubu. Nevím ani co mám dělat.« Na to vykřikne malej Karel: »Dou, tatínku, a přinesou mě rohlík, já se budu modlit, aby hodně moc vydělali. Maminka se s námi taky modlívala.* Ty dojemné slova pohnuly mě srdcem, modlitba plodí Boží požehnání. I děj se Pane vůle tvá, šel jsem rovně na Konskej trh, nyní ale Václavské náměstí. Vzal jsem1 to od dolejška ke bráně. Tenkráte ještě sklepníci lidé obchodní tak nevyháněli jako nyní. V první hospodě jsem tržil málo, v druhý u Doušů ku podivu, pak u Mosviců a u Primasů vyprodal všechno, až jen na mizerné písně. Bylo asi deset hodin, já již seděl na Karlovém náměstí, u zlatého vola za dveřmi samojediný při sklenici piva. Papír na stole a tužku v ruce, čítám, co jsem stržil, co mě to stálo, mnoholi jsem tedy předce vydělal. Ono mě vybejvalo přes pět zlatých čistého vejdělku. To jsem nikdy nevydělal, nejvíce někdy něco přes zlatej; také se mě často stalo, že jsem skoro do půl noci chodil a vydělal pět neb šest krošů. Spoměl jsem na prosbu Karlíčka a místo rohlíku koupil jsem všem po jaternici i pani Anně. Bylo jedenácté hodin, všechno spalo, ale jak viděli světlo, tak to bylo všechno zhůru. Já je podělil, oni snědli, šli zas ležet a malá se ani neprobudila. Druhého dne jsem šel hned ráno dolu a rovnou cestou k sv. Jakubu. Byla tam zrovna tlačenice, zvláštně mezi Rybním trhem, a hned jsem měl okolo sebe mnoho lidu. Nebyl jsem tam sám, byly tam mimo mě ještě dvě ženy. Ale jedna to měla v nůši, a druhá v košiku. A já to měl na hlavě na prkně vystaveny jako vojsko, každému to bylo zrovna na očieh. A chodil jsem z místa na místo, tak to nebylo divu, že jsem asi za hodinu doprodal. Přijdu domů, ještě nebylo 11. hodin. A vidím, že z toho dříví, co jsem po pouti Alžbětynskej koupil, velmi málo je. I šel jsem do ohrady pani Orazky a koupil jsem dvě kopy dřev, to se čítají tři polínka za jeden vych, 180 polínek, byla jedna kopa za dva zl. v šajneeh, a od do-