vezení domu musel jsem dát 20 krejcarů. Pilu měl jsem svoji. Přijde vozka, dříví scházel u krámu, já mu dal na holbu piva. Děti ho vnosili do krámu. A pak po obědě jsem každý polínko na tři kousky přeřezával, ta práce trvala do noci skoro. Večer praví sousedka: »No to mají dříví až do jara dost, ale bramborů v té kysně je jich sotva čtvrce.« »To je u zlejch, milá pani Anna, ty na zimu bývají dražší.« »A ba ne, naše mlíkařka pravila, že jim letos Bůh požehnal bramborů dost, tak že by ráda pár pytlů prodala. Já se ji optám, zač dává pytel.« »Nu optají se, já bych koupil dva pytle, budou předce lacinější nežli v trhu, a pak bych musel ještě platit od přinesení, a ona je přiveze.* V outerý ráno pani Anna přide z mlíkem a praví, že se ptala, a ona prý ji řekla, pytel za půl tolaru, a že žádný se brambor nevyhodí. Já jsem tedy obědnal dva pytle, by přivezla. A ona ji to šla hned povědit. Po snídaní pravím: »Vincku, obuj se, dělá se tam bláto, je vítr, podvaž si uši, a vem nužku. A pani Anna ať ti dá do ni hrnek, pudeme něco k těm svátkům nakoupit.« Ten měl radost, že něco bude dole vidět. Přijdem do trhu, všechno mě to znalo, ty ženy. Co koupil jsem, dva po desíti krejcarach zajiči předky a nužku za pět krošu panenských jablek, 4 kopy ořechu. A hrnek byl celý zasypán, že jsem musel na něj koupit poklici. A chlapec to sotva unesl. Přijdu domů, zem byla umyta, a holka byla v kolíbce a chlapec si s ní hrál. Pani Anna hned všeekno uložila. Já již byl až do svátků doma, nebo ty poslední dní nebylo v trhu pro mě docela nic. Odpoledne koupil jsem potřeby k pečivu, mouku na vdolky5 rozinky do buchty a místo ryby jen hňupa. Pani Anna pravila, že to jako stará hospodyně umí ustrojit. Tak mě ten den s Pánem Bohem ušel a trochu jsem se také těšil i z malou Baruškou. Ráno druhého dne mlíkařka přivezla brambory. Byla jich plná kysna, jako s trhu tři pytle. Já děkoval Bohu, že mám palivo a zemčata, to mi do jara stačí, než zase budu moct chodit s flašinetlem. Po snídaní pravím: »Vincku, pojď, pani Anna ještě něco potřebuje.« Šli jsme s košikem do trhu, koupil jsem převařované máslo, ošum vajec, ty byly dvě za kroš, strouhaci tři syrečky, perník a pak čtyři libri skopového masa a pár františků, 4 třínožky oskoví, také i světlo na stůl. Přijdu, pani Anna mě ráda viděla. Koukám, vidím dvě velké mísy napečených vdolků, jen jim chybil syreček a máslo. A s pomocí Boží do večera bylo upečeno vše i uvařeno. Bylo šest hodin večer, sedalo se k stolu. Rosvítilo se, děti i pani Anna měli oskové třinohý sví-čičky. Po modlitbě dala se polévka, pak pečenej hňup místo ryby, vdolky, muzika, pak jablka a ořechy. Pani Anna byla se vším podělená, ta radostí až slzela. Já ale žalostí myslel jsem sobě: »Bože, dnes rok zde seděla se mnou žena, a nyní již leží v tmavém hrobě.« Tu někdo klepá na dveře, v tom se i otevřelo. Tu vstoupí Beránkovic dcera, přinesla mi vánočku a přála mě blažené svátky. Já ji srdečně poděkoval a aš ven ji doprovodil. Tu mě napadlo, a vyskočil jsem přes cestu k hokyni, tam jsem koupil také za desetník housku pro pani Annu, neb jsem ji připočítal ke své rodině, a ona toho jistě byla hodná. Děti seděli skoro do desíti hodin. Co jim zbylo, si uschovali, a šli ležet. Toliko já a pani Anna.