sléze nebyl ani dosti poctivý, jestliže vskutku Jaschke originály, opsav je do své snůšky, ničil, aby své snůšce dodal ceny.3)

»S trpělivostí kapucínovou« dokončiv popis Kravařska4) jal se, »aby osvětlil ducha obyvatel požehnaného Kravařska až do jeho nejtajnějších záhybů«, sbírati i lidové písně obsahu světského a duchovního. O jiném podnětu ke sbírce své Jaschke nemluví. Již před ním prof. Jos. Jiří Meinert sbíral písně německé po Kravařsku a právě rok před datováním předmluvy k Jaschkově sbírce objemnou jich sbírku vydal (»Der Fylgie. Alte teutsche Volkslieder in der Mundart des Kuhlandchens«, I. 1817). Měla-li Meinertova sbírka vliv na Jaschka, nechci rozhodovati.

Nový plán pracovní patrně Jaschka lákal a tak vznikl nový mohutný plod sběratelské činnosti Jaschkovy, ke Kravařsku se vztahující,6) nadepsaný >Sammlung alter Lieder«. Objemný ten foliant, celý v kůži vázaný, dosud nestránkovaný, chová nyní - mor. archiv zemský (rkp. č. 264, dříve rkp. hist.-stat. akce mor.-slezské společnosti č. 6). Prvních 116 listů jeho obsahuje německé písně (celkem 147 čísel), po nich 16 listů popsáno českými písněmi národními, pak zase následují písně a jiné skladby německé. Část foliantu je nepopsána — patrně necháno místo pro dodavky. Skladby německé tu zapsané jsou dílem písně národní (ty notovány všecky) dílem umělé (tyto jsou mnohdy bez melodií). Opsán n. př. i katolický kancionál zavedený praelatem Janem Zoch-nirem roku 1607 ve fulneckém farním kostele, také 32 žalmy za kostelní písně přebásněné, které roku 1620, když Komenský ve Fulneku byl rektorem, v bratrské obci fulnecké byly zpívány — bratří českých. K o-menského zvláště Jaschke si všímal ve své »kronice« dosti a leccos v té příčině zapsal, co bylo by radno prohlédnouti.

Pojem »národní písně«, jejž měly stol. XVIII. a počátek stol. XIX., nekryje se ovšem s pojmem naším písně lidové. Ale i hledíme-li k tehdejšímu pojetí písně národní, podivíme se, že zapsány tu skladby, jako báseň mající sujetem vpuštění důstojníka do kláštera k převorce, veršovaná chvalořeč na myši, židovský žalozpěv, Schillerova píseň na radost atd.

Skutečné národní písně německé dojdou pozornosti ve sbírce národních písní, chystané na podnět ministerstva, a nehledím k nim. Upozorňuji jen na jednu, svědectví o vztazích mezi německou kolonisaci Kravařska a moravským Valašskem (otiskuji variantu daleko úplnější a proti zápisu Jaschkově neupravovanou po stránce jazykové, z úřední sbírky písní, pořádané r. 1819).