Č. 23. Stodůlka (malá) se skupinou figurek a zvířat pro krmení ptactva dle návrhu J. Prouska v Turnově.

polilídl na stůl, jářku už je zle. Polívka byla na stole, ale co bylo v ní! Herteple aji s okružkama v ní plovaly, esli knedle ' donesla, esli beleše (vdolky), na pólo syrový všecko, no žádnej ten Boží dárek nebyl k jídlu. Nejednú sem místo večeře plakal jak malý dítě, ale aji sem s ňú někdy špelil (štouchl) a utekl do hospody. A dybych jim měl vykládat, ale ani se to nehodí, je to ošklivá věc, jak zápolila (počínala si) s tým vařením, dívat se na ňu nemohl, byl najezenej. V domě všecko na ruby, všecko odnesla za tú goralu. Dřel sem se jak kůň a barák pořád jak po vyhoření. Než včilkaj, děkujíc Pánu Bohu, komora plná, štandlíky sádla, treáafy trnek (škopky povidel), no holt žena a žena je rozdíl, šak májů z teho rozum. Ó včilkaj (teď) sem dobře trefil. Tato si zavdá někdy teho vínečka, ale co, malú štampelečku (skleničku) a má dosť. Tá hněď z rána flašku rumu, kafé chrstla (vlila) do nápoje (pro vepřový dobytek) a žid sám povdal, že sedm žídlíků za den tej kořalky popila. Psáno v Kobylí.

Jsem členem Rolnické čtenářské besedy v Sloupnici u Choeně, která pro svoji knihovnu odebírá také již od počátku Český Lid. Já si jej vždy přečtu až po ukončení celého ročníku. Loňský ročník 1908 jsem četl v prosinci téhož roku. Tam jsem přišel také na Zíbrtův článek o hledání vody kouzelným proutkem. Náhodou v tu samou dobu nás několik sousedů v Borové jsme se usnesli, že budeme kopati studnu a tudíž nás všecky zmíněný článek tím více zajímal.

Jeden z těch sousedů, do toho spolku patřící, přinesl také ony kouzelné proutky čili virgule od svého otce, avšak, jak jsou v Českém