a vodu. Dej Pánbůh zdraví, pantáto!« A zase se obrátí k obecenstvu celému: »Kdo co koupí, pánové (slovem tím kramář velmi okázale hází), než ten krám rozkopám.« Vidí souseda s dýmkou, vyndá svou z úst a vybízí souseda: »Pantáto, hoďme si na fajfky,« aneb "na jiného volá: »Pěkně vítám na pouť, pane otče.« Zkrátka střelba na všecky strany. Děti kolem krámu stojící slěží jen od krámu se loučí. Tu a tam tahá některé matku za sukni. Kramář je shlédnul a již volá: »Dopřejou něco, pajmámo, tomu hezounkému dítěti* (třeba by bylo díle holou nestvůrou). Matka, aby před lidmi hanby neměla, volky nevolky u krámu se staví, ptá se na cenu, smlouvá; avšak tu přišla na pravého. Kramář volá všecky svaté s nebe, jako že je Bůh na nebi, že nemůže; když však matka odchází, volá za ní přece: »Tak si to vemou, dej Pánbůh štěstí!* Říká

se, že sleví žid třetinu; kramář dovede sleviti polovici, při tom však se bude stále zaříkati, že není žádným židem.

Dryáčník na pouti povykující.

Syna (kramářova) v krámu není. Před hodnou chvílí již odešel a viděti ho mihati se v největší tlačenici. Hle, zastavil svátečně oděného mladíka s nepatrným vyrážejícím chmýřím pod nosem. Kramářský synek, osmahlý, s vojan-skou čepicí v týle, vypadá směle jako vysloužilý voják, jímž také třeba je, ale výrostek, kterého zastavil, jedva jest osmnáctiletý. Mladý kramář jej oslovil: »Kamaráde vojáku, měl bych něco pro tebe* Mladíku vesnickému to lahodí, že ho osloví vysloužilec tak důvěrně, ba což, vždyť také bude jednou vojákem, kramář by to neřekl, kdyby to nepředvídal. Mladý kramář vytáhne z kapsy břitvu, podezřele starou: Neprodal bych ji,« dí k chasníkoví, ukazuje při tom na své plavé strništŘ na bradě, »ale polřebuju. Nechci ji každému prodat; na vojně mi dávno říkal fél, abych mu ji střelil, tenkrát bylo jinak, dnes ji prodat musím; proto bych rád, aby přišla do řádných rukou.« Chasník se trošku vzpouzí; v jeho nitru je rozpor mezi nepotřebností a samolibostí, kramář však domlouvá a po chvíli putuje vyšeptalá břitva do jeho kapsy, kdežto navzájem mizí několik šestáků ve váčku kramářové. Dají si ještě ruce navzájem a pak mizí oba v tlačenici, ovšem každý s jiným pocitem. Kramář mladý vytahuje jinou břitvu z kapsy, aby při příležitosti opakoval týž manévr, a tak si vesele vydělává nějaký ten groš na svůj vrub. Jde