navěšela, a starým prostěradlem dobře ukryla. A pani Anna se zatím batolila z Baruškou. Vincek stále po ní pokukoval, a při tom dělal s toho ' dříví ty věci na panáci, dříví bylo křiví, že ho každou chvíli musel ořezávat. A to se ji nelíbilo, ale aby záhy nepočala regirovat, tázala se mě: »Ale prosím tě tatínku, co to ten chlapec dělá, že je tu pořade tolik stříštěk, již jsem to dvakráte zametla a zas je toho plno okolo stolu, a já mám ráda čistotu.* >A já mám nejrači peníze, nebo kde je u řemesníka íisto v dílně, tam bývá často zahoštěna bída i také jisty hlad.« Ona se na to zamlkla, a já ji teprva vypravoval, co dělá, a že se za to k Vánocům hezkých par zlatejch strži. Když já mám dost málo času, nezmařím ani čtvrt hodinky. Právě jsem si včera na to myslil, že mám jit nakoupit staré sukno, bych pomalu něco šil na ty tajtrdlici, aby aspoň něco se k tomu času zhotovilo. Když řeč moji vyslechla, tak pravila: »Ale ta-tinku, to mě odpust, prosím tě, já to nevěděla, a poď ještě dnes tedy nakoupit to sukno a naučíš mě to šit, já ti budu s radosti pomáhat.« A také jak bylo po jídle, nedala mi pokoje, až jsem šel ho koupit, a vzali jsme ho 10 liber. Tu jsem prvně viděl její peníze, když platila špetkou, a ostatní co dostala naspátek, pravila, bych si vzal ostatní peníze k sobě. Přišli jsme domu, já hned to sukno oděloval barvu každou zvlášť. To bylo hromádek a krámu plnej pokoj, ale ona ani necekla. V sobotu nenechala pani Annu docela nic dělat, pravila, by ji dala pozor jen na děvče, že bude žehlit prádlo sama. V poledne dala pořádně se dětem najist, mě poslala pro pivo. Holku vzala na klín a sama ji nakrmila, chtěla, by ji počala zvykat, ale holka předce po bábě byla blázen. Po jídle řekla dětem i pani Anně, by šli někam, že je teplo, a sama umyla čistě pokoj. Přišla Boží neděle, já šel jako všechny ty léta do kostela. Vcházím do dveří, slyším zpěv, sedl jsem si do stolice pod kor. A po službách Božích, když jsem vyšel s kostela, vyšla za mnou svíčková, a ptá se mě, proč sem toho nechal, že on ji řekl, aby za mě si to sám vzal. Já ji povídal, že to je.pouhá lež. Ona pravila: »Tak je dobře, kdyby se některá s těch paniček po nich ptala, bych věděla, co mám říct,« a tak jsme se rozešli. Přijdu domu, hoši oblečení, a Rezi taky, a tu mě prosí, že s těma dětma pude na Vyšehrad do kostela, pani Anna že zatím sama kuchyni obstará. Já byl velice s toho potěšen. Ale sotva že odešli, kdo tu přide jako matka má. Já ji jistě rád viděl! Přivítal jsem ji, dal jsem ji sesli, by se posadila. V troubě byl hrnek, kávy pro malou holku, poslal jsem pro rohlík, bych ji něčím uctil. Když snědla, pohlížela po pokoji, vidí na obouch postelích peřin, nový velké zrcadlo, praví po chvíli: »Jak náleží to máš zase spořádáni.« Tuše ptá: »Kde jsou tvoje lidi ?« Já pravil: »Šli s Rezi na velkou na Vyšehrad, ona tam ještě nebyla.« Matka pravila: »No to je od ní hezky.« Dále se ledacos rozprávělo, až přišlo i na sestru, jak je hubatá na ní a že ji nepřeje ani najíst, a ke krejcaru že nemůže přijít, kdyby si chtěla koupit mizernou housku. Já ji pravil na to: »Věďí co, zadají si ku slavnému Majistratu o dovolení na flašinet, oni ho dostanou. A já platím strejcovi denně dva šestáky, že mě pucuje dovolení, budu je dávat jim a budou mít hned peníze. Sám to napíšu a také i koupim