kolek.« Matka to ráda slyšela, svolila tomu. »Ale ty nejdou dlouho!« »Prosím jich, velká trvá do desíti, a pak kázání taky hodinu.« Co tak mluvíme, v tom vešli moje lidé do krámu, a dveře byly polosklenění, najednou zůstala Rezi stát, povídá: »Děti, koukněte okny, co to tam sedí za starou pani.« Oni ale znali hlas: »To je babička, tatínkova maminkaU »To je dobře, děte napřed,« děti políbili mě a babice. Pak přišla moje dáma, v klobouku, samej krejzlíček, celá zarděna matku přivítala a ruku políbila, a při tom ji žádala, aby zůstala našim hostem. Matka si dala říct, výborně ji chutnalo. Po jídle ji i nám uvařila kávu na počest mé matce. Když pak se chystala k odchodu, já se jí ptal, jesli na tom zůstane, o čem jsme spolu jednali. Ona pravila: »Ano, z radosti.« »Tak sem v outery ráno přidou, a bude to napsaní. Pak si to dají u pana okresního lékaře podepsat a zadají to.« K tomu jsem jí dal dva šestáky. A ona dala všem z Bohem a já ji šel vyprovodit. Tu mě nemohla ji dost vynachvalit, že mě ji nepřeje, až mě ty řeči skoro omrzely, a šla z- Bohem. Odpoledne pani Anna šla z holkou a Karlem, neboť bylo hezky teplé povětří na Vyšehradské hradby na procházku. A velký se také dovolili jit za bránu hrát z mičem. Byly jsme tedy s mojí Rezi samotní. Tu se mě ptala, jak asi tu stařenu dlouho myslím v domě mít, že je zdrava drahá, a ještě k tomu platit, to že jde do peněz. A služku že nepotřebuje, že si sama domácí práci dovede udělat. Já ji na to pravil, že ta holka začíná se učit chodit, tak že nyní potřebuje největší ošetřování. Ona praví na to: »To je všechno pravda. Necháme ji zde, až bude sama běhat. Já si přeju, by měla ke mě co k matce důvěru.« Já tomu svolil, a řekl jsem jí, by jí to sama, až pudu zejtra hrát, přednesla, že je to má vůle, ne tvá. Při tom zůstalo. Druhého dne jsem šel do tiskárny časně ráno pro písně, hned jsem je také vyplatil. Již byli rořezané a složené celých dvacet kněch. On mi je dal do papíru, a já jsem nařídil, aby koluna zůstala stát, kdybych ještě písně potřeboval. Pán mě přál štěstí, bych brzy prodal. Já dal z Bohem, spěchal jsem domu. Tu jsem se nasnídal. Sto písnich vzal sebou, doma se rozehnal, a pro flašinet pak zrovna při pondělku ve jménu Božím do Jirchař. Štěsti mi sloužilo, píseň se starým i mladým líbila. Všade bylo o šajnovi krejcary nouze, i počal jsem prodávat po dobráku, a kdo přines dva šajnů, také jsem dal. Byli tři, konečně jsem doprodal, a s radosti běžel domu. Na cestě jsem koupil kolek a papír, bych matce tu žádost napsal. Ještě nebyly čtyři hodiny, již jsem byl doma. Moje lidi mě přivítali, a moje Rezi se dala do smíchu, praví: »Jen počkej, tatínku, já ti povím spisovat o mě písničku. A prosím tě, zahraj jí, ať vím její nápěv.* Co tedy dělat, tak jsem zahrál. Nápěv: Má milá slouží za vodou, atd. »Než vyjde ranní dennice, pospíším si k mej Rezince, tam zaklepám na okýnko: vstaň zlužka drahá Rezinko. Nenech mě dlouho čekati, pod okny smutného stati, vstaň o radost srdce mého, potěš mě zarmouceného U Chlapci vzali hned každej píseň i Terezka, a počali všeehni břískat jako kvíčali. Zpěv se rozlíhal daleko po Vyšehradě, okna byli blízko při zemi, zrovna na ulici, lide se tam nastavěli, jak na komediji, já musel přestat. Při tej merendě po chvíli po-