dobře vystihující dobu dohasínající staročeskosti. Děd usnul jednou u stolu a maje hlavu opřenu, neslyšel, že kališi vstoupili a pozdravili a probudil se při prvních slovech písně Hned vstal a zvolal: »Zpátky, neřekli jste Pochválen Pán Ježíš Krislus!« Jeho žena upozornila ho: »Ale, Emanueli, vždyť pozdravili!* Ale děd nedal si to vymluviti, stoje na svém: »Ne, ne, to nejsou křesfani, nepozdraviliU Kališi byli nuceni vrátiti se za dvéře a zaklepati; pak vešedše znova s pozdravem zanotovali:

Píseň ta byla asi dosti dlouhá, ale nikdo se již nepamatuje na víc než na uvedené a tento zlomek: Občani zpívejte, na varhany hřejte! Občani zpívají, na varhany hrají ...

Ten kališ s peroutkou chodě oprašoval nábytek, hlavně však obrazy. Dozpívavše, přáli »šťastné a veselé svátky*. Kališi zpívali pak doma dle téže písně, čeho si as přáli: Hopsá, hopsá, hejsa, na kamnech je husa, v troubě je pečené, na stole je pivo, bratře, podej mi ho! Kališi chodívali i v Michli, majíce bílé košile přes šaty přepásané; bývali to dělníci bed-nářští, truhlářští a sladovničtí. Potud vypravovala stařenka M. Čermáková.*) Tento zpěv kališů doma (Hopsá atd.) připomíná mi kratičkou zmínku z paměti jiné stařenky, dle kteréž brusič jakýs chodíval na Vyšehradě a zpíval: Juž andělíčkové, Boží poslíčkové, zvěstujte noviny: Syn Boží jediný . . , Dalších slov nepamatuje; vzpomněla si jen na konec: Husa, husa, husa, v troubě je husa, na kamnech pečeně, tu si kalaš veme.

Zakončení, počínající slovem »husa« odpovídá onomu se začátečním »hopsa« z vypravování Čermákové. "Obojí pokládám za parodii původu pozdního, zpívanou doma po návratu mladé chasy kališující, při plných pekáčích a mázových džbánech piva i patoků; mladá chasa nekališovala již s opravdovostí a vroucí zbožností, ale patrně jen tak na oko, pra výdělek, aby pak doma se dobře poměla při bujném veselí, k němuž