popěvek Len dobře se hodil. Popěvek vyšehradský zajímá i záměnou samohláskovou ve slově kalaš; říkali tedy v Praze: kalaš, kališ i jinak, jak víme ze zprávy Krolmusovy.

Toť vše, čeho jsem se dopátral o chození s kališem. Chceme ještě věnovati pozornost písni kališů, jež se zachovala ve zlomku pranepatrném, takže bychom ji pokládali za ztracenou. Článek Vášův v Českém Lidu VI. 17: Kamarýtova sbírka »Českých národních písní duchovních* ukázal mi prameny. Holan uvádí ji r. 1693 mezi písněmi o narození Páně s nápěvem jako: Vesele zpívejme. Nuž angelíčkové, Boží poslíčkové, zvěstujte noviny, Syn Boží jediný, Kristus se narodil, host se k nám zahodil atd. *)

V témž rozsahu o 11 slohách, v témž znění na týž nápěv jest i v kancionálu Božanově, vydaném r. 1719.**: Srovnávajíce s touto písní píseň zapsanou od Kamarýta mezi vánočními, poznáváme, že obsahuje pouze i., 2., 4., 5., 6. a 10. slohu bez nápěvu,***) tedy trosky, jak je pamět stařecká dovedla zachovati, když obyčej již přestal. Holan a Božan mají nápěv stejný dle známé písně vánoční »Vesele zpívejme*, tím cennější však jest nápěv zapsaný p. K. Hampejsem dle pamětí M. Čermákové. Jest opravdu roztomilý, přiléhavý k textu, vánoční. Píseň »Nuž, andě-líčkové« jest dle článku Vášova též ve spise: Svatoroční muzika aneb sváteční Kancionál atd. vydaném r. 1661 v Praze od Adama Michny z Otradovic.j) Tam jest nejstarší dosud známé znění písně té, jež byla lidem všelijak obměňována hned v první sloze. Zajímavo jest, že Šteyer neuvádí písně v kancionálu českém, vydaném r. 1683; není ani ve vydání pozdějším z r. 1764.

Chození s kališem v Praze bývalo nepochybně rozšířeno všeobecně. Podle zprávy ještě nepotvrzené i řezničtí chodívali s kališem. Vkládám sem ještě vypravování Řezníčkovo o téže obchůzce dle starého podání, ač jest již bez názvu. Kníže Auersperg, vysloužilý generál a příznivec prodavaček na Zeleném trhu, býval počátkem let třicátých 19. století v hospodě u Mrázků na podloubí a v »kafírně« v Michalské ul. mezi prostým lidem. Také na štědrý den ráno pan kníže oděn v teplý, měkký kožich přišel do středu svých ctitelek na Zelený trh. Toho dne přicházel tam muž, oděný v bílý rubáš, s korunkou z pozlaceného papíru na hlavě.

V ruce měl kosinku rovněž pozlacenou a zpívaje písně vánoční obešel každou zelenářku, jejíž kosův a pak obou tváří se dotýkal tou kosinkou pro štěstí. »Jemnostpán« musil se dáti také pohladiti tou kosinkou.ff) Že