Ze stolu se sklizelo, žena seděla vedle mě. Nahnula se k dětem praví r »Až ty páni půdou odtud, tak jim polibte ruce.« Tu ale jeden s těch pánu vstal, kouká na hodinky a povídá: »No již máme svrchovatý č»s,« ukazoval jim hodinky. Tu sebou všechni hnuli, rozehnali se s pánama a do třech čtvrtí na čtyři byli pryč. Ale nebyl jediný, když jim děti líbali ruce, by je něčim neobdařili. Bylo již čas, by i my se na cestu chystali. Povstali jsme od stolu a ty nejsrdečn jší díky za tu velkou milost pánům jsme skládali. . Paní pravila: "Posečkejte ještě, těm dětem já také něco dám.« Tu zazvonila a služka přišla. Pani praví k ní: » Přines sem ten koš.« Co se s ochotnosti stalo, tu počla vyndávat papírové pytlíky. První dala mej matce, a pak chlapcům. A mej ženě dala v servítku cosi zavázaného. Posledně podala tu škatuli s těma kuželkama Karlovi. My oba jí líbali ruce, a ona pravila: »Jděte s Bohem a modlete se za nás.« Vyjdeme z domu jako poutníci, žena uzel, v svadebním rouše, já pod paždi škatuli. Co dělat, jak takle pudem, díť po nás bude obecenstvo hledět jako na blázní. Tu se výskyt jako na zavolání muž a praví: »Jsou oni pan Haisz?« Pravím: »Ano.« »Tak jen dou do domu.« A v malé chvíli tu byly dva kočáry, jenž u hradeb asi půl hodiny stály a měly rozkaz, by dávaly pozor, až jim pán oknem dá šátkem znamení. My jsme sedli do kočáru s nejmladším hochem a druzí zase k matce. Smečkovou ulicí, okolo sv. Štěpána byli jsme v Kateřinkách hned, tam zůstala matka má. A pak Velkými Benátky na Vyšehrad, kde nás lidé okukovali a pani klepny všelijak posuzovaly. Slezli jsme z vozů, voskům jsem dal na pro-pitnou a domů. Tu radost mě nelze popsat, jakou moje žena poeitila, když jsme vešli do pokoje Pani Anna vzala svalně holku na klín, by se žena mohla odstrojit. Ona ale počla křičet, s klína se vymknula a ruce vzhůru, k ní běžela a mama tu volala. Ona ji radostně sevřela do náručí, nedbajíc na to, že ji šlajer a věnec hodně pomuchlala. A celou jí zlíbala radosti, pravila: »Ale podivej se tatínku, jak už mě ta holka zná«. Chlapci honem prohlíželi své pytlíky, každý tam měl dvojí pečení a jiné krmě od cukráře, co bylo na stole, i to samé měla i žena moje. Nyní byl doma veselej večír, já si teprv poslal pro pivo. Pani Anna dostala od moji, svadební vejslubu i také něco na pivo. Chlapci vytáhli z kapec své dárky, které, byli zabalené v papírkách. Domácí veselost trvala přes deset hodin, až spánek zavřel oči všem. Druhého dne pani Anna skutečně se odstěhovala a nám za vše dobré srdečně poděkovala. Já ten den musel zůstat doma. Brzy jsem seznal, žo je ta holka smutná a v některou chvíli rozběhla se k matce a praví: »Mama, bába pa«, a velmi smutně. Matka to také pravila, ale jaká pomoc. Ve čtvrtek jsem šel zase hrát, nemoh jsem to chválit ani hanit. Doma to chodilo jako jindy, jenom že jsem měl každej den na talíři, proč nedám toho velkého na řemeslo, že je patnáct let starý. Mistři chtěli všade postel, a ona že žádné peřiny nedá, tak to šlo všechno naspátek. Asi za čtyři neděle, jsem našel pro Vincence místo v Řeznické ulici u pana Strobla natírače a malíře písma na čtyři roky bez postele, ale že si ho musím šatit, a také i práf připověd a zabučenou zaplatit. Já byl s tím docela spokojen. Byl přijat na čtyř nedělní