říkala Anna a ta nelže.« »Ale předci lhala.« »To je možné. Já byla od rií sekyrovana, a k tobě jsem měla cesta zakázanou, tak jsem si zadala vo chudej dům. A za tři neděle mě to přišlo, a od těch dob jsem tam.« Přišel svatopostní čas, měl jsem ty tři křížové cesty, ty mě také něco vynesly, Bůh mě požehnával. Hned po svatým Josefu, když bylo lepší počasí, chodil jsem hrát a zpívat. Tolik jsem přece vydělal, co má domácnost vyžadovala, a předce pár krošu bylo vždycky v domě. Když jsem hrál, tak jsem matce dával z toho dovolení šesták, ráno kávu a velkou housku. Ale když jsem nehrál, měla předce od nás tu snídaní. Přišel květen, šel jsem s poutníkama na Svatou horu. Lidé mě měli rádi, že mám dobrej hlas a vejřečnost. Z jiných zástupci hrnuli se ke mě. Jisto tedy, že mě nenáviděli, a jen kdyby mě mohli s ostudit a v nic uvect, za štěstí by si to byli pokládali. A právě v tomto roce počali skorém všichni zpěváci proti mě hanlivé pověste mezi lidem roztrušovati. Však nemohli ty lidé, kteří semnou šli, odemě odvolati, nebo jich bylo u mě několik set. Tak jsme dokonale svojí pobožnost tam i spátky vykonali, a každý z toho zástupu mě něčím obdaroval. A oni o to měli miň, to byla ta proti mě krutá zášť. Přijdem na Smíchov, u sv. kříže bylo modlení, za dokončení naši svaté pouti. A tu jsem každému položil na srdce a vozná-mil, že dne čtrnáctého srpna od svatého Josefa povedu procesí do Staré Boleslavi, ráno po šesté hodině. A prosil jsem ty paničky, aby mě dali dcerušky za družičky bezplatně do párku, před sochu Rodičky Boží. Tu se přiblížilo hlavní procesí z velebným pánem, a zástupy asi tři. Nežli se to všechno urovnalo, to trvalo asi čtvrt hodiny a táhlo se ze čtyřma korouhvema do Týnského chrámu Páně. A já až nejzadnější předpovídal. Po dokončení slavného Tedeum lidé se s Pánem Bohem ubírali domů. A já děti a žena taky, a cestou mě vypravovala, co vše lidé, kteří nešli v zástupu, o mě si vypravovali. Mě to těšilo. A tak jsme pomalu přišli domů, bylo již půl devátý. A Vojtěch již byl z práce doma, nepokojně nás očekával. Matka udělala rychle oheň. Vaříno bylo, jen se to přihřálo. Karel šel pro pivo, a hned se jedlo a po večeři šlo se ležet. Matka uspala malou. A já měl vyprahlej křtán, poslal jsem si ještě pro pivo, a k němu kousek chleba, neb právě doma došel. A tak za řeči, seděli jsme do půl noci. Druhý den jsem šel do kostela. Tam jsem podělil známí z obráz-kama. Druhý den přišla moje matka, také pro svý známí několik žádala. Že konečně nezůstal ani jediný. Ten tejden jsem ty dva dni zůstal doma, bych si vykřičeným prsám trochu poodpočinul. Doma jsem dal všechno do pořádku. Taky jsem byl dole s mojí přikoupit, co třeba bylo. Pak druhej tejden šel jsem zase hrát. A dra dni jsem vždy v tejdnu odpočíval. A to jsem zase ledacos páslo val, k těm Vánocům. Mě byla nej kručí doba, jako když jsem neměl co dělat, a při práci se časem vyjdou člověku z hlavy všelikeré marné myšlení a trampoty. Pomalu se blížil červenec ku konci a já již měl přes dvacet družiček přihlášených. Tu jsem sobě myslel, co jich asi přijde nepřihlášených do páru se svičkama. I dozvěděl jsem se o jednej pani, která měla po->vátný tři sochy velmi skvostně oděni, Pannu Marii, svatou Annu a karmeritanského Ježíška. Sel jsem já k ní