s kolečkem, v němž má položenu motyku a lopatu, ostatní hrobaří nesou buď lopatu nebo (některý) motyku na rameně.

Žena bakusova (představovala ji žena skutečná), černými, obyčejnými šaty oděná, drží na ruce fakaně, váleček na nudle peřinkou zavinutý a přistrojený jako dítě. Za ní šly 2 — 3 děti, jakkoli oblečené.

Zpěváci smuteční jakkoli oblečení drželi v rukou partýsky. »S křížkem po funuse* oblečen ve dvě černé sukně (jako »kněz a kostelníka), na hlavě měl černý klobouk »kastrůlek«. V ruce držel falešný kříž (nahoře na tyčce šikmo přibita příčka s nestejně dlouhými rameny) s černým Horem. Všichni herci v obličeji omoučněni při mokrém obličeji foukli do mouky.

Obchůzka konána na škaredou (popeleční) středu odpoledne. Průvod ubíral se pouze ulicemi (do domů nezacházel) až za město (v Milevsku do Kláštera na hráz bývalého rybníka), kde bakusa pochovali. Jeden hrobař jel s kolečkem včele průvodu. (Ostatní hrobaři kráčeli po stranách průvodu mezi lidmi-diváky.) Za hrobařem-náčelníkem šli dva ministranti, za nimiž dva tahouni táhli káru s bakusem. Za károu kráčeli kněz s kostelníkem, za nimi bakusova žena s dětmi, za ní čtyři smuteční zpěváci a za průvodem opodál bláznivý »s křížkem po funuse*. Postranní hrobaři lopatami pohazovali sněhem lidi, ministrant namáčel štětku do dížky a vodou je postřikoval. Bakus se sudu na káře rozhlížel se vážně na všechny strany u vědomí, že jeho poslední hodinka nastala a že jeho vypasené tělo mu působí obtíže a chvilkami notně si přihýbal z korbele. Kněz dívaje se na složené karty, vrchní kartu vyvolal (na př. »bubenská de-sítka«) a zandal ji dospod. Zpěváci mu odpovídali sborem : »Nic pro nás!« Kněz tak vyvolával kartu po kartě, a zpěváci stále: »Nic pro nás!« Jen při esech, jež kněz vyvolával hlasem vyšším, odpovídali: »To pro nás !« Zena bakusova napodobila pláč. Bláznivý »s křížkem po funuse* še! za průvodem opodál mezi lidmi, jichž se stále vyptával: »Prosím vás, pantáto, panímámo, nevíte, kudy se ubíral bakusův pohřeb? Nesu mu křížek !« A když mu ukázali, že tamhle . . . »Kdeže? Tamhle?«« a naznačil schválně jiný směr, rozběhl se tam, zakopával do lidí, a když tam přišel, ptal se znova. Cestou nosil kostelník z hospod v mázu pivo a podal je vždy knězi. Zastavili, bakus nastavil korbel, tahoun podal trychtýř kostelníkovi, který jej nasadil do korbele a kněz bakusovi z mázu trychtýřem naléval.

Za městem »opilého« bakusa, který se již na sudu špatně držel, hrobaři s káry svrhli do sněhu. (»Go sním! K světu již není! Pitím se zabil! Pochovati ho !«) »Zabitý« bakus ležel nehybně ve sněhu. Dva hrobaři rychle přinesli z Kláštera hnojná nosítka a položili mrtvého na ně. Druzí dva hrobaři vykopali zatím pro bakusa ve sněhu hrob, tahouni svalili s káry sud, k němuž hrobaři složili své náčiní: kolečko, motyky, lopaty. Bakusovi ze »ztuhlých« rukou vyňali čtyři esa, posázeli ho jimi jako obrázky, kněz, provázen ministranty a kostelníkem, bakusa mlčky kolem dokola nosítek vykropoval a konečně kostelník bakusovi nasadil trychtýř do úst a kněz jím til pivo. Když bakus ničeho nepři-