jímal a pivo teklo po něm na. zem, kněz s kostelníkem odstoupili, hrobaři nosítky převrhli bakusa do vykopaného hrobu a zaházeli sněhem. Když se účastníci průvodu rozcházeli, bakus se ze sněhu probral, jak mohl, a někteří z milosrdných pomohli mu nepohodlný pro chůzi oděv svléci.

Tento zvyk »pouliční Bakus« konán zdaruna pro pouhé obveselení, kdežto »podomní Bakus žebravý« i pro výdělek na maškarní bál nebo některé dobročinné účely. Zvyk byl pak úředně zakázán.

Dle pamětí Viléma Juna, Stan. Bullika, Kar. Jeřábka sestavil nám přítel Štěpán D.vořák, učitel měšťanské školy v Milevsku, vylíčení vyhynulého již obyčeje lidového.

Osoby: Bakus. Jeho žena. Jejich syn. Jejich dcera Markýtka. Její kálán, poběhlík. Hrobař. Čtyři nosiči. Laulr. Flašinotář.

Pouliční bakus v Milevsku. Fotogr. Št. Dvořák.

Čas a místo: I. Obchůzka městem po hostincích v pondělí a úterý masopustní; II. pochovávání bakusa v bývalém potoce na náměstí (»pod farou« n. u »sádck«) na škaredou (popeleční) středu ráno po mši (po popelci).

Bakus měl oděv v celku, t. j. vestu spojenou s kalhotami vzadu zapínacími, jako nosí malí chlapci, takže rukávy vlastního kabátu spod-