ve dvou barvách: buď barvy červené a žlulé, nebo červené a bílé : na př. levá kalhota červená, pravá bílá, levá polovice poprsí bílá, pravá červená ; čepici měl špičatou, strakatou, na krku široký ležatý, coknovaný krejzlík a v ruce třepačku. Flašinetář měl jakýkoli obyčejný oblek.

Kálán byl ze všech nejvyšší, bakus nízký. Paruku měl pouze bakus a nikdo již. Syn bakusův měl vždy larvu; ostatní herci mohli míti také larvy, nebo jen larvové oči, jak kdo chtěl. Dlouhé kabáty šosaté byly z režného plátna, různě barvené (jen kabáty nosičů měly přirozenou barvu režnou), vpředu měly knoflíky jednou řadou až na břicho, vzadu na šosech u kapes dohromady čtyři knoflíky do čtverce. Klobouky syna bakusova, kálána a nosičů byly nízké, široké, starodávné nebo obyčejné, jak který. Všickni herci mužští mimo bakusa měli na krku ležatý límec neškrobený »na tuho« (jen přehrnovaci) s hedvábným nebo jiným, ale barevným šátkem na krku, uvázaným na uzel, jehož cípy visely přes vestu. Ženu bakusovu a Markýtku lépe hrály ženské, bylo-li jich k tomu, jinak přestrojení mužští.

1. Obchůzka. (V pondělí a úterý masopustní.) Po ulici běžel lauír, třepačkou chrastil a dělal cestu průvodu, za ním se ubírajícímu. V páru kráčeli bakus se ženou (v právo). V levo bakusa šel flašinetář, dudlající na vyšeptalý flašinet. Za nimi, též ve dvojici, šel syn bakusův se svou sestrou Markýtkou (v právo), za nimi čtyři nosiči s prázdnými nosítky (jakých užívají po venku k vynášení hnoje) na ramenou. Za nosiči jel s kolečkem hrobař a konečně průvod následoval kálán Markýtčin, poběhlík, který švihaje a pyšně si toče holí ve vzduchu, brzy se plížil za hrobařem, brzy nadbíhal v před, v právo nebo v levo a koketoval s Markýtkou. Když bakus byl již »opilý % nesli ho nosiči sedícího na nosítkách hned za ílašinetářem, který při tom též cestou hrál, žena bakusova ubírala se za nosítky sama, ostatní kráčeli jako jindy. Chodili jen po hostincích. — Laufr vběhl první do šenkovny, udělal místo pro příchozí, jehož střežil pak po celou dobu produkce před všetečky a výtržníky, flašinetář i při vstupu do hostince i v šonkovně, postaviv se stranou čelem proti bakusovi, hrál tak dlouho, dokud se celý průvod neuhostil na svá místa. Laufr přinesl židli, na níž se posadil bakus, v právo od něho trochu dál postavila se žena bakusova, mezi oběma o krok vzad stály jejich děti: bakusa v syn blíže otce a Markýtka blíž matky. Za nimi rozestavili se jakkoli ostatní herci, nejzadněji kálán. Hrobař s kolečkem vjel do šenkovny. sníh, který přivezl na kolečku (převráceném), svrhl na prázdné místo před bakusem a zajel s kolečkem vzad za něho. Když se všichni rozhostili, flašinetář přestal hráti, laufr zatřepal třepačkou, bakus se napil z korbílku (před každou svou řečí a po ní vždy si přihnul), dal ho synovi, který mu jej vždy zas podával k napití, a spustil sedě hřmotným pivním basem rázně, levici maje na koleně a holí v pravici při řeči ťukal o zem, dávaje tak důraz svým slovům: »Hýlo, hýlo, páni, jak se máte? Jestli mě tu ještě znáte? Už jsem tady dávno nebyl, jak jsem ty mastné šišky a kobližky jedl. Ó, tenkrát byly švarné, časy, ítrnice a klobásy !