Ať já vidím, jaké von řemeslo umí a s njm se živiti umí.« Kálán vystoupí kolem ostatních švihácky a bez poklony, vyzývavě, furiantsky: »Já všelijaké řemeslo umím a s ním se živiti umím. Ruce a nohy za obchod mám, těma se vždy obírám. Z pece sám chleba si vybírám a bez pořádku do kuchyně se dostanu. Když lidé spějí tiše, skočím já tam tím spíše. Skočím tam oknem rychlostí, poberu vše bez milosti. < Matka pochvaluje budoucího zetě: »Dobrej ženich! Málo třeba, bys, dceruško, měla chleba.« Kálán zdvihne ruku, obrátí se k ženě bakusově a nadšeným hlasem ji velebí: »Blahoslavená matka, jež (jenž) porodila sládka! (obrátiv se k bakusovi, hrozí na něj zlostně pěstí): Ale zlořečený tatík, který počal pivo platit! Tak jest zaznamenáno u Dubského pomahače v šestatřiceti konvích kořalky a dvanácti korbelích piva. Pomodlete se, bratří za lampu kořalky, aby náš slabý rozum osvítila!* Posledními slovy upo-míná hostinského o darování nějakého piva. Proto všickni herci při slovech těch obrátí se k hostinskému. Přinese-li jim pivo, uchopí je nejdříve kálán, napije se z něho, podává ostatním hercům píti a naposled bakusovi, který dopije na dno, plecháč vyklepá do úst a prázdný ka-lánovi vrací. Při tomto občerstvování laufr do své sejmuté čepice vybírá od posluchačů peníze, upozorňuje na placení zvukem třepačky a nastavenou čepicí. Vybrané peníze vysype Markýtce do zástěry, odkud je Mar-kýtka schová do peněženky, již nosí na řetízku na ruce. Když se chtějí odebrati dál, hrobař stoje s kolečkem vzadu za ostatními, začne vysokým, silným hlasem vyzpěvovati: »A ty, milý masopuste, prostopášný bakuse, na kterém mrchovišti chceš pochován býli?« Bakus při prvním oslovení hrobařově vstal, obrátil hlavu po hlase a táhlým hlasem zazpíval: (V klášterském pivoráře, ve Fulneckých hospodě) neb jinou blízkou hospodu, kam chtěli ihned jíti, jmenoval. Potom si bakus zase přihýbal z korbele, a hnuli se k odchodu týmž pořádkem, jako přišli, nebo, začal-li bakus po napití vrávorati (opilého jen napodoboval), usadili ho nosiči na nosítka a nesli do nejbližšího hostince, kdež před produkcí mu s nosítek pomohli a posadili ho na židli.

2. Pochovávání bakus a. (Na škaredou — popeleční středu ráno po mši.) Průvod vyšel v obvyklém pořádku jako při obchůzce s »opilým« bakusem, jenže bakus jmrtvý« na nosítkách ležel naznak. Flašinetář průvodu hrál, kráčeje po levé straně nosítek. Na pohřebišti nosiči postavili nosítka s bakusem, syn bakusův stoupl kjeho nohám a silným, plačtivým hlasem přednášel: »Co zla jsi natropil! Co ženských jsi pod čepec přiveď! Co bezedných soudků jsi skrze své břicho prohnal* a zpíval : »Mokem, který jsi v tom bezedným žaludku pohltil, by se jeden dvoupatrový dům potopil.« Všickni sborem zpívají: »Rozlučme se s tímto tělem!« Kálán odpovídá týmž nápěvem: »Dejme mu jednu šindelem.!* Všickni: »Af odpočívá v pokoji!<; Kálán: »Dejme mu místo na hnoji!« Všiekni: »At odpočívá š jedným volem!« Kálán: »A s jedným kobylem !« Všickni: »Dona nobis pacem !« Kálán: »Kam s ním plácnem?* Všickni: ^Plácněme s ním ke zdi U Kálán: »Ař nás tady nectí.* Všickni: »In domino domini U Kálán: »Třebas tuhle do díry!« (Ukazuje, kterak šoupnouti