str. 219
rothe der Weisheit; Prodromus Evangelii aeterni seu chilias sancta; Vor-trab des ewigen Evangeliums; Sendbrief an Hirten und Schafe; Monarchen-spiegel; Geheimnis vom Tempel des Herrn; Spiegel der Wahrheit und Weisheit; Aurora sapientiae a j. Po svém odchodu z Amsterodamu napsal ještě: Examen theologiae 6. Rostii; Responsio ad examen vexamen G. Rostii; Bonům nunciům Israelis; Antipraeadamita; Anlhora seu Beschrei-bung des Giftes der Pestilentz; Sehola passionis; Novum lumen fidei; Nova Gosmographia; Sermones iiber dio Sonntagsevangelia a j. Počet jejich se udává na 46.
Felgenhauer je pravým dítkem své doby, plné »nových proroků*, hlásajících konec tohoto hříšného světa.107) Hrůzy války třicetileté, předpověděné prý v Apokalypse, byly. dobrým pařeništěm, v němž bujely má-tožné plody nábožensky chorobných duší, jež pociťovaly v obklopující je bídě buď trestající ruku Páně za lidské hříchy nebo zkoušku od Prozřetelnosti na lidstvo vloženou, jež by je měla očistiti a k Boží milosti přivésti. A ačkoli útrap neubývalo a konec světa nenastával, nedovedla tato okolnost nijakým způsobem víru lidstva v tato proroctví zviklati, neboť tato víra nekolísá nikdy před skutečností, třeba by tato dokazovala její nesmysl. Nevšímá si jí nebo ji vykládá jinak . . .
Svou literární činnost zahájil Felgenhauer svou »Chronologií* (1619), jež narazila u učenců, hlavně hvězdářů na veliký odpor, takže jej nazvali bláznem a oslem.108) Zní tu prvky evangelia, apolykapse, sv. Augustina a j., jež se splétají ve fantastické výpočty o blízkém konci světa. Ríse božská a zemská, život lidstva na zemi 7 božských dnů po 1000 letech trvající (podle sv. Augustina v jeho Městě Božím), učení, jež se táhne celým středověkem 109) a škola Ducha svat., jíž Felgenhauer, jak se rád chlubí, prošel, tvoří základ k jeho výkladům, že svět byl stvořen teprve r. 265, takže narození Krista spadá do roku světa 4235. Číslo toto jest svaté, poněvadž jest v něm obsaženo dvakráte posvátné číslo 7. Svět však nemůže trvati více než 6000 let, protož musí za 145 let (od r. 1620) nastati konec světa.110) Nezjevil mu. sice Duch sv. o konci ničeho bližšího,
107) Srv. o nich Ehingerus M., De novis prophetis (Nagelius, Zieglerus, Gei-geras, Plaustrarius, Praetorius, Stifelius, Faulhaberus, Wilhelmus Eo etc.) in Germania. S. 1. 1624, 4°, 4 1,
108) Es verwundern sic.h alle, wie ich doch so unversckampt im Ersien Glied meiner newlich Publicirlen Ghronologiae von mir sageri darff, Gott hábe mir das Jahr der Welt Ende geoffenbahrel, dann sagen sie: Es hat je einmal Ghristus selbsten gesagt, wie von dem Tage und von der Stunde auch des Men-schen Sohn nichts wisse, viel weniger die Engel im Himmel, sondern nur allein der Vater; wie wolte es dieser Kliigling wissen, und sagen sie, da soltet ichs je mit Fingern greiffen, das der Kerll schwermet und ein Phantaste, ja gar ein Narr und ein Esel mit einander ist. Speculum temporis, 1. 26a.
109J Ještě Bossuet, Discours sui- Thistoire universelle a Mgr. le Dauphin III., 1 kap.
110) 2e rokem 1620 se konci 6. den trvání světa, o tom viz také Hart-precht, Nova tuba temporis oder Zeit Rechnung, darinnen erwiesen wird, wie die Welt 1620 ein ganz voUkommenes Seculum erftlllet, und wie 1620 der ander Tag der Welt sich geendet hábe. Erfurt, 1620, 4°.
|
|
